„To mně se líbí,“ řekla Lucie Šafářová. „Mám první šanci je zkusit. Doteď jsem nosila jen tílko a sukni.“
Dámy s raketou nastupují na dvorce hlavně s touhou porazit soupeřku. Každá se ale při odchodu ze šatny zastaví před zrcadlem, aby zkontrolovala svůj vzhled. Třebaže jsou v žáru bitvy uřícené a záleží jim hlavně na úspěšnosti prvního podání či bezvadné práci nohou, zůstávají stále ženami.
Zvlášť některé. Třeba Serena Williamsová. Bojana Jovanovská. A především Jelena Jankovičová. Ta je vskutku „profláklou“ parádnicí. Zatímco si její sokyně nanejvýš zvýrazní řasy a oční linky, ona patří k těm, jež se neváhají výrazně nalíčit. Asi každou tenistku při zmínce o tomto tématu napadne jméno bývalé světové jedničky ze Srbska.
„Jelena tomu dává hodně,“ vypráví s úsměvem Šafářová. „Kdysi jsem s ní hrála tady na Wimbledonu a ona si při výměně stran v půlce setu najednou vytáhla z tašky zrcátko s make-upem a začala se pozorovat. To jsem normálně šílela.“
Většinu hráček odrazuje představa pudru smíchaného s potem, který se postupně rozpatlává po tváři, do ručníku. „Jednou jsem si před tréninkem pořádně nesetřela řasenku a najednou koukám, že ji mám rozetřenou po celé paži,“ vykládala Američanka Sloane Stephensová pro ESPN.com.
Jak bylo zmíněno, každé z dívek záleží na vzhledu. Dívají se na ně tisíce lidí z hlediště, někdy i miliony u televizních obrazovek. „Taky si nás fotí v nejdivnějších pózách a grimasách při úderu a nevyznívá to lichotivě,“ podotýká Bethanie Matteková-Sandsová. „Pak přijdu do společnosti jen lehce namalovaná a pořád slyším: Ty vypadáš báječně! Nikdy bych neřekla, že ti to může takhle slušet.“
Výstřední Američanka a deblová parťačka Šafářové na sebe upozornila tetováním, obarvenými vlasy, pestrými úbory, ráda natahuje podkolenky. Serenu Williamsovou zásobuje firma Nike originálními modely. Pro Dánku Caroline Wozniackou navrhuje úbory slavná Stella McCartneyová. Vzorně vyšňořené bývají sličné slečny Maria Šarapovová a Ana Ivanovičová.
Namalované nehty. Náušnice. Řetízky a náramky. Tenistky v práci mohou předvést svou ženskost. „Však si mi taky holky na olympiádě stěžovaly,“ vybavuje si Šafářová. „Třeba atletky nebo basketbalistky lamentují: Vy si můžete nosit sukýnky, zato my máme pořád jenom tílka a trenýrky.“
Šaty značky Nike pro letošní Wimbledon by si nicméně neoblékla každá. Lucie Hradecká si pod ně natáhla bílé legíny, neb odhalovaly skutečně příliš. A taky dost vlály a překážely při pohybu. Firma proto požádala své klientky, aby je urychleně vrátily k úpravě. Po zmenšení rozparků sice stále připomínají průsvitné noční košilky, ale hráčky se v nich cítí pohodlněji.
„No jo, co mají návrháři pořád vymýšlet?“ řekla Karolína Plíšková. „Zvlášť tady ve Wimbledonu, kde je povolená jenom bílá barva.“
Sama si na vzhled zvlášť nepotrpí. Její tetování se sportem nemá nic společného. Snad by jím mohla třeba zastrašovat protivnice. „To jedině!“ říká se smíchem.
Podobně jako u ní vítězí minimalismus rovněž u Denisy Allertové: „Vždycky se před zápasem mrknu, jestli mi někde něco netrčí. Ale jdu na kurt podávat sportovní výkon.“
„Stáhnu si vlasy, upravím čelenku, ale po třech gamech jsem stejně rozcuchaná,“ připojuje se Šafářová. Bylo by poněkud nespravedlivé nezmínit v této souvislosti některé fintily na okruhu ATP. Allertová je překřtila na „šampónky“.
Jedničkou mezi nimi je Milos Raonic, který přísně kontroluje stav vypěstované vlny vlasů na temeni. Nick Kyrgios v lednu na Australian Open co chvíli zvedal zrak k obří obrazovce, když ho zabrala kamera. Asi aby zjistil, jak mu to sekne.
A nejslavnějším maniakem přes image býval Andre Agassi. Ve finále Roland Garros 1990 se modlil, aby mu přímo na Chatrierově stadionu nespadl chabě připevněný příčesek. I proto tenkrát prohrál.