Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Musím být ještě tvrdší, ví Kaňkovská, velký talent dráhové cyklistiky

Sára Kaňkovská (vpravo) a její těsná porážka s Polkou Lošovou při závodech v Prostějově. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

17 2018
České dráhové cyklistice dorůstá velký talent. Sáře Kaňkovské ze Střížova ještě není dvacet let, ale už v keirinu prohání nejlepší a sní o olympiádě v Tokiu.

Ten den myslela Sára Kaňkovská na úplně jiné věci než na kolo. Přesněji na školu, na učení a na maturitu, kterou se snažila dodělat. Jenže onen květnový pátek pokračoval naprosto výmluvně, v duchu osudu, který svědomitě řídí cesty talentované české dráhařky.

Z maturitních testů na olomouckém gymnáziu přijela na prostějovský velodrom, kde se konala Grand Prix Českého svazu cyklistiky. „Byla jsem smířená s tím, že se budu jen dívat, ale sotva mě trenér uviděl, hned mi hlásil: ‚Máš pět minut do startu, běž se rychle převlíct‘,“ vykládala rozesmátá Sára Kaňkovská.

Jak to dopadlo? Ve sprintu nakonec skončila čtvrtá, když v boji o bronz prohrála snad jen o galusku s Polkou Urszulou Lošovou. „Jsem spokojená, ale myslela jsem si, že to bude ještě trochu lepší. Aspoň bedna kdyby byla,“ mrzelo ji.

Náladu si trochu spravila o den později třetím místem v keirinu. Využila toho, že odkrytý prostějovský velodrom zná dokonale, vždyť tady se s dvojčetem Emou učily dráhu jezdit. Každou píď z těch tří stovek metrů nejjemnějšího betonu projely tisíckrát. Odtud ji také ve čtrnácti letech odnášel vrtulník s prasklou lebkou do nemocnice.

Ale to byla jen zkouška budoucí šampionky. Slabí odpadnou, silným taková zkušenost přidá ještě víc. O čtyři roky později se během osmi dnů stala juniorskou mistryní Evropy i světa v keirinu.

Prohry? Jen další motivace

S úspěchem přišla také nová výzva - prosadit se i mezi dospělými. Musí se vyrovnávat s tím, že tam, kde ostatním ujížděla, teď soupeřkám podléhá. „Tohle mě nemůže srážet, naopak, je to pro mě jen další motivace,“ vykládala před rokem. Letos už se dvakrát dostala do finálové šestky při závodech Světového poháru, v devatenácti letech velký příslib. „Ale stejně starých holek je nás tam víc a některé i mladší,“ odmítá chválu.

Sára Kaňkovská

Sára Kaňkovská

Porovnávání s nejlepšími bere s naprostou vážností. „Z mého pohledu jsem na tom nebyla špatně, ale chybí mi zkušenosti. Dvakrát šesté místo je krásné, ale mám hodně co zlepšovat a také trošku nabrat sílu,“ uvědomuje si Kaňkovská. „Chci se totiž dostat na Světový pohár i ve sprintu. Keirin je pro mě přednější a mám ho i radši, ale je pro mě důležité, abych na světových pohárech startovala i ve sprintu.“

S optimismem vyhlížela mistrovství světa, které na konci února hostil nizozemský Apeldoorn, jenže poslední soustředění proležela nemocná v posteli a na pronikavý výsledek mohla zapomenout. Musela spolknout sedmnácté místo.

„Čekala jsem víc, ale bylo to mé první velké mistrovství světa. Poznávala jsem, jak se nejlepší holky chovají ještě úplně jinak než při jiných závodech, kde jsme se už poměřovaly. Je to drsnější, jde se víc na lokty, víc se do sebe žďouchá. Byly to zase nové zkušenosti,“ cení si rodačka z vesničky Střížov nedaleko Olomouce.

Na olympiádě chci něco zajet

V keirinu zkrátka hodní nevyhrávají. Za motovodičem nabere šestice závodníků rychlost, a když pak začne boj o pozice, rozhodují lokty a odvaha. „Nedělá mi to problém, ale musím být ještě tvrdší. Nemůžu ustoupit, když se mi tam soupeřka cpe, někdy mě to ale zaskočí,“ uvědomuje si Kaňkovská.

V žebříčku Mezinárodní cyklistické unie (UCI) jí v keirinu patří šestnáctá pozice. Dost vysoká na to, aby mohla reálně uvažovat už o nejbližších olympijských hrách v Tokiu 2020. „Udělám všechno, abych se na olympiádu dostala, jsem na to hrozně moc namotivovaná. Ale dostat se tam a zajet i nějaký výsledek, to by bylo ještě lepší,“ říká otevřeně závodnice Dukly Brno.

Kvalifikační cyklus právě začíná a potrvá dva roky. „Ten klíč je tak složitý, že si ho ani nepamatuji. Trenéři nám to budou hlídat. Ale vlastně je to jednoduché - dva roky musím zajet co nejlíp na mistrovství Evropy i světa a několika světových pohárech a pak to snad dobře dopadne. Dostat se na olympiádu a tam se ukázat je ale můj hlavní cíl,“ nezapomene zdůraznit, že jen s účastí se nespokojí.

Ke kořenům keirinu

Startovat v Tokiu v keirinu má pro dráhaře své kouzlo, právě v Japonsku se totiž tahle disciplína po druhé světové válce zrodila. Navíc se tu jezdí unikátní série závodů, kterou si loni vyzkoušel nejlepší Čech Tomáš Bábek. Kaňkovská by ho ráda napodobila.

„Holky mají podobný seriál, ale je kratší, trvá dva a půl měsíce a jsou v něm menší finanční odměny. Hrozně ráda bych si ho vyzkoušela. Chtěla bych zkusit něco nového, poznat jinou kulturu, lidi, zlepšit angličtinu a byla by to i dobrá škola života. Hodně mě to láká, ale aby se tam člověk dostal, musí se ukázat na vrcholných závodech. Zaujmout manažera seriálu stylem závodění a jízdou v keirinu,“ uvědomuje si.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze