"Ta šance dostat se do NBA ještě trvá, Do konce měsíce se objevily i jiné týmy, které projevily zájem. Uvidíme, jak to dopadne. Které kluby to jsou, to nemůžu prozradit," nechal se Jiří Hubálek slyšet po návratu z Las Vegas.
Odchovanec USK Praha si za Phoenix zahrál letní ligu NBA už loni, letos ale postoupil zase o krůček dál. Blýskl se hlavně při výhře nad výběrem NBA D-League 95:89, kdy byl s 20 body nejlepším střelcem svého týmu. Svou pětizápasovou anabázi zakončil s průměry 8,6 bodů a 6 doskoků na zápas.
Jiří Hubálek se rozhovořil o letní lize NBA, svém italském angažmá i návratu do reprezentace pro srpnovou baráž.
Jakou úroveň má letní liga NBA? Můžete tuhle akci trochu představit?
Jedná se o soutěž, kterou hrají čerstvě draftovaní kluci anebo ti, kteří v NBA už byli rok nebo dva, ale nedostali dostatek času na hřišti. Týmy trénují asistenti z NBA. Úroveň hry je rozhodně vysoká, snese srovnání se špičkovým evropským basketbalem.
Platí, že se tu hráči rvou o místo v NBA nejen obrazně, ale taky doslova? Jsou to tvrdé zápasy?
Určitě, v NBA je 400 nejlepších basketbalovejch džobů na světě a hráčů, kteří se tam chtějí dostat, jsou tisíce. Ve Vegas, jak se člověk dostane blízko a rozhoduje se mezi dvěma hráči, co tuší, že jeden z nich kontrakt dostane, je to klasickej cutter.
Jaký zájem mají o letní ligu diváci a média?
Zápasy se hrají ve dvou halách, první je zhruba pro čtrnáct tisíc diváků a druhá pro nějakých pět tisíc. Ta menší je vyprodaná pokaždé, ta větší nebývá, přesto je atmosféra skvělá. Je to NBA, je to show. Média mají ohromný zájem. Těch čtrnáct dní, co se ve Vegas hraje, vládne městu panáček s basketbalovým míčem.
Potkal jste letos v letní lize někoho, o kom byste si řekl: "Panečku, to je pan hráč."?
Letos draftovaný Earl Clark od nás z Phoenixu je profesionál každým coulem. Je na něm vidět, že ví, jak se to má na nejvyšší úrovní dělat. Sice to není žádný rychlík ani špičkový atlet, ale jeho rytmus hry je někde úplně jinde. Z něj vyroste velký hráč. Jsem moc zvědavý, jak dopadne jeho souboj o nováčka roku v NBA s Blakem Griffinem.
Dres Phoenixu oblékli spolu s vámi také současný hráč NBA Robin Lopez anebo Taylor Griffin, Blakeův bratr. V rámci tréninku jste se mohl poměřit s těmito hráči. Jak tohle srovnání dopadlo?
Robin Lopez hraje striktně pod košem a je to velice talentovaný hráč. Proti Taylorovi Griffinovi jsem hrál v posledních dvou letech na univerzitě. Dvakrát jsem mu dal přes dvacet bodů, takže jsem věděl, že s ním mít problém nebudu, přestože se o hodně zlepšil. Ale já hrál i proti jeho bratrovi a ani s ním jsem neměl extra problémy.
Na závěr celé letní ligy jste se utkali s Los Angeles Clippers, kdy proti sobě nastoupili oba Griffinové. To musel být solidní mediální kolotoč, že?
Oni se to samozřejmě snaží nafouknout, co se dá. Kdyby proti sobě hráli bráchové Lopezové, bude to stejné. Ale porazili jsme Clippers skoro o dvacet, takže pohoda.
Jaké má Phoenix s Taylorem Griffinem plány?
Ani nevím, jestli ho podepíšou. Letos byl draftovaný až ve druhém kole, takže jistou smlouvu nemá. Jeho místo bylo zrovna jedno z těch, na které jsem pomýšlel.
V tuhle chvíli jste volný hráč. Co s Vámi bude v příští sezoně?
Bude záležet na situaci a na šanci se prosadit. Když to bude líp vypadat za mořem, vrátím se do Ameriky. Do 30. července mám čas si všechno promyslet. Co se týče Evropy, musím se rozhodnout během pár dní, ale v Americe je tohle okénko malinko další. Jak už jsem řekl, mám nabídky z obou kontinentů.
Nabídka z NBA D-League by vás nezlákala?
Ne, to rozhodně ne. Jenom do farmářské ligy bez nějaké další perspektivy bych určitě nešel. Takové nabídky jsem už měl, ale radši jsem zůstal v Evropě.
Pojďme se ještě vrátit o několik měsíců zpátky. Loňskou sezonu jste strávil v Rieti. Jak na toto angažmá vzpomínáte?
Zpočátku se situace nevyvíjela dobře, ale nakonec jsem z toho vytěžil maximum. Na začátku bylo potřeba si vybattlovat pozici. To se podařilo. Jenže postupně dost hráčů odešlo a nakonec nás zbylo sedm. Sice jsem měl spoustu prostoru, na druhou stranu to bylo dost únavné a ani na tréninku jsme se nemohli připravit na sto procent.
Jak vzpomínáte na fanoušky? Ti italští mají pověst bouřliváků.
S těmi jsem byl maximálně spokojený. Jsou basketbalově uznalí. Ve městě je basket hlavní sport. Jako trenér přišel do Rieti Joe Bryant, otec Kobeho Bryanta. V osmdesátých letech tu hrával a s basketem tu začínal i Kobe. Všichni tam vyprávějí příběhy, jak se čtyřletý Kobe honil za balónem.
Připojíte se teď po návratu z Ameriky k české reprezentaci?
Je to všechno otevřené. Musím si promluvit s Jirkou Zídkem. Nevím, jak to se mnou dopadne. Jen co to bude možné, samozřejmě se zapojím, ale teď domluveni nejsme. Musím mít v ruce podepsanou smlouvu a pojištění.
