Pro dvojnásobnou mistryni světa však letošní světový šampionát v norském Trondheimu zůstal výsledkově za očekáváním. Ač před mistrovstvím říkala, že má z náročných skandinávských terénů respekt, přesto věřila v individuální umístění mezi šesticí nejlepších.
"Bohužel to nevyšlo, vždycky něco chybělo," vysvětluje, "ve sprintu jsem udělala chybu na první kontrole a musela jsem se kvůli překážce vracet, finále klasické trati mi letos vůbec nesedlo, nedařilo se mi od začátku dostat se do správného tempa, s krátkou tratí jsem spokojená, ale už jsem neměla dost sil bojovat v závěru o šesté místo.
Šampionát byl fyzicky asi hodně náročný.
Určitě ano, ale závěr na krátké trati trochu svádím také na namožené lýtko, které mě před závodem bolelo a do štafet se to už nezlepšilo, bolí mě stále.
Poprvé od roku 2003, kdy jste se zúčastnila svého prvního mistrovství světa, jste na šampionátu běžela všechny čtyři disciplíny. Nepodepsal se náročný program na vašich výsledcích?
Nemyslím si, že něco vynechat by mohlo znamenat lepší výsledek. Na mistrovství jsem se připravovala a měla jsem natrénováno dost, jen to úplně nevyšlo.
Cítila jste jako obhájkyně titulu v závodě na krátké trati a jako světová šampionka na klasické trati z roku 2008 zvýšený tlak fanoušků?
To už je tak nějak automatické, že cítím, jak ostatní očekávají dobrý výsledek. I já od sebe očekávám určitý dobrý výsledek, protože pro to hodně dělám.
Na poslední úsek závodu štafet jste vybíhala čtvrtá, jen dvě vteřiny za třetí Norkou Hauskenovou a pár vteřin před finišmankami Dánska a Švýcarska. Jak to vypadalo na trati?
Měla jsem jinou první kontrolu a o kousek ji přeběhla, pak už jsem jejich zvyšující se náskok nedotáhla. A postupně jsem cítila, jak jsem víc a víc unavená. Na diváckém průběhu mi trenér řekl, že jsem na šestém místě a přede mnou i za mnou dlouho nikdo není, to se mi ulevilo, protože jsem neměla sílu na nějaký souboj v cílové rovince.
Jak své vystoupení hodnotíte?
Krátce po návratu domů jsem docela zklamaná, ale zase mám chuť to takhle nenechat a trénovat dál, aby to příště bylo lepší. Určitě vymyslím, co by se dalo vylepšit v přípravě. Hlavně aby mě přestalo zlobit lýtko.
Norští organizátoři překvapili výběrem terénů pro finálové závody na krátké a klasické trati a pro závod štafet. Namísto orientačně obtížných lesů plných bažin se běhalo v okolí lyžařského areálu, kde bylo hodně cest i jiných orientačně výrazných bodů. Vyhovovalo vám to?
To překvapilo asi více závodníků. Je to bohužel ústupek tomu, aby ze závodů mohly být televizní přenosy a aby se co nejvíce odehrávalo kolem cílové arény, kde jsou diváci a která je dobře dostupná. Je to škoda, protože tím náš sport ztrácí.
Co vás v této sezoně ještě čeká?
V září budou každý víkend závody v České republice, jedním z nich i mistrovství České republiky, kam se určitě chystám. Začátkem října jedeme s reprezentací na tréninkový kemp do Francie, kde se koná mistrovství světa příští rok, a potřebujeme se seznámit s tamními terény, abychom se mohli na MS dobře připravit. Odtamtud jedeme do Švýcarska na závěrečné dva závody Světového poháru.
