Medaili nemá, i když Český olympijský výbor se o to snaží. „Dopující Rusky medaile ještě nevrátily, ale co - až je jednou dostanu, určitě si je doma ráda vystavím. Ať budou pravé, nebo okopírované.“
Vážně medaile nechcete mít hned?
Dny a týdny nehrají roli, když jsem medaili nedostala ve chvíli, kdy jsem ji dostat měla. Na olympiádě.
Tenkrát jste vlastně zlato prohrála s Kanaďankou Beckie Scottovou snad o deset centimetrů.
Když si na to vzpomenu, říkám si: Sakra, já mohla vyhrát! Zamrzí to. Jenže tehdy jsem jela o bronz a prohrála o špičku boty. Pak vyloučili Lazutinovou s Danilovovou, a já se teprve pak začala posouvat.
Utěšuje vás, že se blíží další olympiáda? Budete mít další šanci na zlato.
Turín 2006? To je relativně za dlouho. Kdo ví, jestli tam budu mít blízko k medaili. Ale asi mi nezbývá než se k Turínu upnout.
Ale třeba diskvalifikují Scottovou a vy se ještě posunete ke zlatu z minulé olympiády.
To těžko. A kdyby, stejně bych do Turína jela. Ne, abych vyhrála, i když pro zlato udělám cokoli, ale abych si to užila. Nesportuju dál kvůli tomu, že cítím nějakou mezeru ve sbírce medailí, ale proto, že mi lyže mají co dát, pořád mě baví.
A co s těmi vyhranými penězi?
Dost stojí sportovní život, platím daně, stavím. S penězi si poradím.
Váš penzion na Churáňově už stojí?
Hrubá stavba je hotová, začínáme i trochu bourat kvůli vnitřním úpravám. Až se oteplí a sejde sníh, vše se rozběhne. Zatím to okukuju a sedím nad papíry, jsem stavitel-amatér. Moje chvíle teprve přijdou, až se budou vybírat třeba dlaždičky.
Jméno pro penzion už máte?
Ne, řešíme podstatně důležitější věci. Podle nejsmělejšího plánu to bude hotové na konci roku. Pět rodinných apartmánů a můj byt.
A interiér s vašimi trofejemi?
Aspoň do garáže si něco vystavím.
Právě skončila sezona, ve které jste zažila mimořádný návrat. Jedenáct závodů, čtyři výhry.
Sezona dopadla několikanásobně líp, než jsem předpokládala. Splnil se mi sportovní cíl, protože návrat po těhotenství byl výzvou. Bylo to něco nového, o co jsem mohla bojovat.
Nebyla to nejsnáze splněná výzva?
Na první pohled možná, ale nebylo to zadarmo. Bolelo to, kilometry na Šumavě jsem trénovala sama. Ale je pravda, že se mi vrátilo to, co jsem natrénovala dřív. Organismus si odpočinul, hlava taky, byla jsem minus tři kila, to se potom jezdilo.
Zhubla jste díky dietě?
Ne ne ne, když jsem po porodu začala trénovat, ještě jsem kojila a váha šla sama dolů.
Co vlastně bylo na sezoně nejtěžší?
Asi první závod. Z vás, novinářů, jsem měla stres. Sjelo se vás v prosinci do Ramsau spousta. Postavit se na start, nebo ne? Já se odhodlala říct: Jdu do toho! V ten moment ze mě všechno spadlo.
A byl z toho triumfální závod.
Nejlepší zážitek v sezoně. Bylo to hodně dojemné. Měla jsem tam Lucku, nezapomenutelný závod.
Teď budete pár týdnů odpočívat. Co všechno stihnete?
Ráno jedu do Špindlu, na sjezdovky. Snad počasí dovolí párkrát to sjet.
Sníh taje, právě probíhající sjezdařské mistrovství bylo ohrožené.
Ale já se na mistrovství přihlásit nehodlám. Rozbředlý sníh mi nevadí. Malá vstává hodně brzy, klidně budu první lyžař na lanovce, dám hodinku dvě na svahu a mizím.
Ještě předtím je ples olympioniků. Půjdete?
Ráda. Plesová sezona pomalu končí, takže to je asi jediná možnost, jak se obléknout do šatů. Celou zimu lítám v bundě a teplácích, ráda vyrazím do společnosti.
Módní návrhářku Věru Kocovou už jste kvůli šatům dostihla?
Bohužel je nedostupná, žádný nový model nemám.
A přípravu na sezonu zahájíte kdy?
V květnu, jako vždycky. V létě se pojede trénovat do Pragelata, kde bude olympiáda. Stejný scénář se vyplatil i před Salt Lake City. V Itálii se nám podařilo zajistit dva apartmány pro olympiádu, budu to mít pět minut pěšky na trať.
Dále čtěte: Sezona Kateřiny Neumannové
