Na jedné straně si přál úspěch klubu vyznávajícího modrobílé barvy, na té druhé chtěl s Hradcem vyválčit zřejmě poslední ligový titul své kariéry. "Byl jsem trochu hrdý na to, že Ústí předvedlo zbraně, které jsem po nich ty dva tři roky požadoval," vyprávěl Jaroslav Pavlík.
Ústí jste ještě docela nedávno trénoval a jste tam nyní i manažerem. Jak se hrálo proti odrazu vlastní práce?
V play-off rozhoduje momentální forma a výkonnost. Tahle série ve všech aspektech vyšla lépe Ústí. Jejich vítězství je naprosto spravedlivé. Byli disciplinovanějším mančaftem. Působili cílevědoměji. Nezbývá mi, než jim pogratulovat.
Kolik se zachovalo taktiky z doby vašeho působení?
Ústí hraje poslední dobou hlavně defenzivní hokejbal, takže mají obranu zažitou celkem precizně. Letos se jim vyvedl post brankáře, oba kluci podávají reprezentační výkony. Jsou zase o rok zkušenější. Překonali krizi a dostali se do laufu.
V Hradci hrajete v obraně, v Ústí zase děláte generálního manažera. Přiznejte se, nebyla to trochu "kontrašpionáž"?
Takhle jsem to nebral. Co hraje Ústí, si každý trenér jednoduše vyčte. Já v Hradci pracuju celý týden, jako každý chlap mám své starosti a potřebuji si vyčistit hlavu, zasportovat. Ani jsem nechtěl sedět v kabině, kterou jsem trénoval, tak jsem se rozhodl pro Hradec. Připravoval jsem se sám za sebe a snažil se pro klub udělat vše, co bylo v mých silách.
Série pro vás musela být dost emotivní. Mohl jste se vůbec radovat z gólů na jedné či druhé straně?
Z gólu, který bych vstřelil já, bych se určitě neradoval. Už se do té branky ani netrefím. Můj úkol byl hlavně gól nedostat. V hlavě jsem si to srovnal tak, že jsem na to nekoukal. Hrál jsem proti obyčejným klukům.
Ale nějaké pocity ve vás přece jen být musely, ne?
Byl jsem trochu hrdý na to, že Ústí předvedlo zbraně, které jsem po nich ty dva tři roky požadoval. Šli za tím výsledkem. Klukům v Hradci jsem říkal, že tahle série se dá urvat jen srdcem. Mám čisté svědomí, nestydím se za to, co jsem v Hradci odvedl a udělal pro klub.
Co ve vás po nedělním zápase převládlo? Zklamání z vyřazení Hradce, nebo radost za postup Ústí do finále?
Řeknu to otevřeně. Asi bych byl zklamaný po sérii, ale tři minuty po zápase jsem dozvěděl, že mi operovali syna. Takže veškeré myšlenky šly úplně jiným směrem. Ty sportovní pocity nejsou podstatné, jde hlavně o zdraví rodiny. Zhodnotím si až časem. Ale nenastupoval jsem jako generální manažer, ale jako hráč. Mísil by se ve mně pocit porážky a z toho, že jsem tu sérii prohrál.
Povězte, po příchodu do Hradce jste ani na chvíli neuvažoval, že v Ústí jako manažer skončíte?
Ta situace je taková zvláštní, hodně jsem nad ní přemýšlel. Před sezonou jsme si ale stanovili pravidla. Já musel zajistit chod klubu a trenérské zázemí. Máme tu správné lidi, takže jsem s tím neměl problém. Svému úkolu jsem dostál. A do Hradce jsem přišel až na konci roku 2010. Potřeboval jsem energii vybít někde jinde.
Nedobírali si vás spoluhráči, že sedíte vlastně na dvou židlích?
Neměl jsem s tím problém. Kluci byli perfektní. Přišel jsem a neříkal jsem, že miluju Hradec. To, že se to časem změnilo a kabina mi přirostla k srdci neznamená, že je to tu špatné. Nezadařily se jen dva týdny. A série s Ústím byla seriózní. Neslyšel jsem jedinou narážku.
Být hokejbal profi sport, asi by se ústeckým borcům nevyplatilo počastovat peprnými slovy vlastního hrajícího manažera, byť na druhé straně barikády.
Kdybych byl placený, tak by o takovou situaci vůbec nešlo. Ale dával jsem do toho i své peníze, takže bych se mohl podívat těm lidem do očí a mohl říct, že jsem ten hokejbal v Ústí dělal tvrdě.
Co s vámi bude po sportovní stránce? Budete ještě hrát?
Je moc brzo nad tím přemýšlet. Ale v posledním zápase jsem si urval meniskus a na 99 procent je to operace. Asi mi ten sportovní Bůh nahoře řekl dost. Hráčská kariéra pravděpodobně skončí. Hokejbal jsem si poslední rok ale opravdu užíval. Jsem za to rád. Co bude dál, nevím. Ono to nějak dosedne. Ale třeba ještě budu trénovat.
Už při vašem příchodu na podzim se šuškalo, že si jdete do Hradce na sklonku kariéry pro titul...
Kvůli tomu to určitě nebylo. Titulů jsem vyhrál dost, dokázal v hokejbale všechno, co šlo. Neodešel jsem do Hradce, abych něco dokázal. Pomohlo mi to, protože za dobu trénování jsem trochu přibral a teď jsem něco shodil. Cítím se zase o něco mladší.
Spekuluje se, že Ústí po sezoně končí v extralize. Vy můžete erudovaně odpověď. Je to pravda?
Ta parta hraje, jako kdyby hrála svou poslední sezonu. Hrozně jim to přeju. Jako současný generální manažer nemůžu další sezonu zajistit. Jednak časově, druhak na Ústecku nejsou podmínky pro financování sportu. Město se dalo jiným směrem. V Hradci, Pardubicích nebo Karviné na to jdou statisíce. Můj požadavek byl 300 tisíc. To je nedostižné. A mně dneska už nebaví běhat zadarmo po padesáti sponzorech měsíčně, abych získal nějakou korunu.
Bylo by ale zvláštní získat titul a skončit. To se naposledy stalo Radouči Mladá Boleslav, kde jste také působil.
Bylo to trochu jiné. Hlavní sponzor Honza Plachý se přeorientoval na hokej. Ten sport je mediálnější, je vidět. Hokejbal bohužel ne, je stále amatérský a profi zřejmě nikdy nebude. Nad Ústím ještě hůl nelámu. Snad kluci, kteří to tam budou dělat, najdou sílu a sponzora. Klub by si to zasloužil. Je u nás nejúspěšnější a vzešlo odtud několik mistrů světa. Takhle skončit, rvalo by mi to srdce. Na druhé straně, já mám v Hradci rodinu.
