Jeho trenér Daren Cahill prohlašuje: "Není pravda, že na kurt ho pustí jen injekce." Skutečností však je, že bolesti zad a kyčle povolily Agassimu od Wimbledonu jen dva turnaje. A že veWashingtonu neuhrál ani set proti Italu Soppinimu, 246. hráči světa.
"Poslední dva týdny však tvrdě trénoval a je v dobré formě," tvrdí Cahill. Soupeřem tenisové legendě bude v dnešním emocionálním večeru na centrálním dvorci Rumun Andrei Pavel. "Pokud Andre předvede stejný výkon jako v tréninku, čeká nás velký zápas," slibuje Cahill.
"Ale bez ohledu na výsledek opustí kurt se vztyčenou hlavou. Vždyť už jen to, že hraje své jedenadvacáté US Open, je neuvěřitelný příběh." Navíc Agassi a US Open jsou odjakživa spojeni pupeční šňůrou.
Kde jinde mohla skončit jeho magická pouť po tenisové planetě než právě tady? "New York a zdejší lidé způsobili, že jsem se ve Flushing Meadows cítil jako doma," ujišťuje.
Jiní muži zde vítězili častěji, ale jen málo hráčů znamenalo pro tento turnaj víc než Agassi. Poprvé tu nastoupil jako šestnáctiletý mladík s dlouhými vlasy, skvělým forhendem a velkým charizmatem.
Za zlaté éry 90. let tu potom jeho rivalita se Samprasem rezonovala v newyorském vzduchu. Celkem čtyřikrát se střetli na US Open.
"Andre byl nejlepším hráčem, proti kterému jsem kdy hrál," vyhlásil potom Pete Sampras. Ještě loni, v 35 letech, uchvátil Agassi své Newyorčany famózním pochodem až do finále. "Vzpomínáte si na pětisetový maraton ve čtvrtfinále s Jamesem Blakem? Bylo čtvrt na dvě v noci a v hledišti křičelo 20 tisíc lidí. Něco takového se může stát jen tady," vypráví.
Přichystá mu US Open 2006 podobný zážitek? Ten úplně poslední?
 Zklamaný André Agassi po prohře s Rogerem Federerem ve finále US Open 2005. |
