Psalo se, že tato hala bude stát ve Žďáru, ve Velkém Oseku, v Pardubicích, v Brně, v Novém Městě na Moravě.
Měla být financována ze státních zdrojů či z evropských fondů, pak dokonce z prodeje dlouhodobých permanentek, případně tajemným investorem s českými kořeny.
Její rozpočet osciloval během let od 200 tisíc korun do 1,5 miliardy.
S procesem výstavby slibovali pomoci Jiří Paroubek, Miloš Zeman a nejnověji Andrej Babiš.
A nic, po třinácti letech hala nadále nestojí.
Vyrůstají jinde, za hranicemi, v rychlobruslařsky méně úspěšných zemích. Například předloni v polském Tomaszówě.
„Pracujeme na její výstavbě. V poslední době jsme se posunuli dál,“ tvrdí Josef Nechutný, předseda Českého svazu rychlobruslení. Hala je coby jedna ze 17 tisíc položek vedena i v Národním investičním plánu na léta 2019 až 2030, prezentovaném v listopadu premiérem Babišem.
„Jsem smířená s tím, že za mé kariéry se ta hala asi nestihne.“ Martina Sáblíková, trojnásobná olympijská vítězka, před zahájením letošní sezony |
V neděli však sám Babiš na Facebooku sděloval: „O prvním rychlobruslařském stadionu pro Martinu Sáblíkovou jsme jednali už několikrát. Nabízeli jsme místo v Brně, které pan trenér Novák odmítl kvůli nízké nadmořské výšce. Trvá na Novém Městě na Moravě. Tam ho ale nechtějí, protože se bojí, že ho město neuživí, a biatlonisti tomu taky nefandí. Takže jsme se zatím bohužel nepohnuli z místa.“
Než se pohnou, je důležité ujasnit si jednu zásadní věc: nelze dál mluvit o hale PRO Sáblíkovou. Nejen proto, že než by se arénu povedlo dobudovat, kariéra Sáblíkové by patrně dospěla ke svému konci.
„Stavba haly je dlouhodobý proces, i administrativní,“ říká Nechutný. „Jen samotné výběrové řízení trvá minimálně půl roku. Nebude stát do roka ani do dvou.“
Závodní kariéra jedenatřicetileté rychlobruslařky může naopak dle současných indicií skončit na zimních hrách v Pekingu 2022.
Už sama původní myšlenka stavět halu PRO Sáblíkovou však byla zhoubná a logicky u mnohých nestravitelná. Investice do takového projektu bude mít smysl pouze tehdy, pokud půjde o víceúčelovou halu pro ledové sporty, na profesionální i amatérské bázi.
„Potřebuji garanci vytížení takové arény,“ řekl už loni vládní zmocněnec pro sport Milan Hnilička.
350 milionů korun by podle projektu svazu stála ledová multifunkční hala. O její výstavbě se hovoří 13 let, zatím bez výsledku. |
„S tím počítáme. Uvnitř oválu by byla dvě hokejová hřiště, hrál by se tu curling, provozoval short track a měla by široké využití na bruslení pro veřejnost,“ reaguje nyní Nechutný.
Nejde totiž jen o to získat finance na výstavbu, ale zároveň také na provoz haly. Ten může stát i více než 10 milionů korun ročně. Na vygenerování takové částky by se musely podílet zainteresované sportovní svazy, ale i veřejné aktivity.
„Nebudeme muset platit výjezdy závodníků na soustředění do Inzellu, Collalba, Erfurtu nebo Tomaszówa, protože budou trénovat v naší hale. Díky tomu získáme část financí na provoz,“ říká Nechutný. Dostupnost haly má napomoci i k výraznému navýšení členské základny českých rychlobruslařů ze současných 400 (včetně short tracku).
Svaz pracuje s projektem, jenž byl původně připraven pro Nové Město na Moravě a je přenositelný. Loni v něm vyčíslil náklady na výstavbu multifunkční ledové arény na 350 milionů korun. „Ovšem ceny stavebnin od té doby letí nahoru,“ podotýká Nechutný.
Nová polská rychlobruslařská hala v Tomaszówě, považovaná za nízkonákladovou, stála v přepočtu 300 milionů korun. Má uvnitř i basketbalové hřiště, a proto se její strop nachází výš, než je obvyklé. Hala se tudíž špatně chladí a led je pomalejší. Efektivnější hala typu Inzellu by přišla zhruba na dvojnásobek.
Ale kde by mohla v Česku stát?
To je aktuální problém. Milan Hnilička požaduje kvůli jejímu využití velká města: buď Prahu nebo Brno. Rychlobruslaři tvrdí, že se víceméně dohodli s jiným krajem, u jehož vedení našli pro stavbu podporu.
S jakým? „To zatím nechceme zveřejňovat,“ říká Nechutný. „Jakmile se v minulosti psalo, že někde ta hala bude, bylo za půl roku po plánech. Ale jsme k ní tak blízko, jak jsme dosud nebyli. Doufám, že panu vládnímu zmocněnci vyargumentujeme, že náš projekt má hlavu a patu i mimo Prahu a Brno.“
Hnilička je údajně přesvědčen, že dvě největší česká města nabízejí nejširší možné zázemí v podobě škol a veřejnosti, která by multifunkční arénu také využívala.
Jestli budou obě strany trvat na svém, uváznou jednání na mrtvém bodě.
Tak jako mnohokrát předtím.
„Jsem smířená s tím, že za mé kariéry se asi ta hala nestihne,“ přiznala před touto sezonou Martina Sáblíková. „Stále doufám, ale uvěřím, až ji opravdu uvidím.“
Ačkoliv to nebude hala pro ni, jednou by v ní v roli trenérky mohla pečovat o následovníky. Ať už by vyrostla kdekoliv, třeba i v Brně, hodinu autem od jejího Žďáru nad Sázavou.
„A Martina se svými vlastnostmi bude úžasný trenér,“ věří Nechutný.
