|
ZPRAVODAJSTVÍ ZDE |
Bývalá halová mistryně světa i Evropy si stěžovala na minutový limit, který mají atletky na svůj pokus a na jeho brzké spouštění rozhodčími.
Podle pravidel se minuta spouští v momentě, kdy jsou nastavené stojany a laťka na nich leží. "Nikdo si ale nikdy neuvědomil, že závod nezdržují závodníci, ale rozhodčí," láteřila Rybová.
"V momentě, kdy se potřebujete soustředit na nejdůležitější výšky, tak se vám stane to co mě. Laťka je na stojanech, oni nastaví jejich vzdálenost a já ještě nedojdu ani na rozběžiště a oni pustí minutu," kritizovala sudí.
Na všechny tři pokusy na 466 cm, což se prý rozbíhala 15 sekund před vypršením limitu. "Když chcete skočit osobní rekord a nestihnete ani konzultovat s trenérem jakou vzít tyč, to se těžko bojuje," vysvětlovala. "Je to barbarství z hlediska rozhodčích, že nepočkají, když se rozhoduje o medailích," uvedla.
Hodlá se dokonce poradit s vedením Českého atletického svazu, jak by se dalo toto pravidlo změnit. "Myslím, že mi to dneska uškodilo. A zažila jsme něco podobného už ve Vídni, kde jsem byla šestá," zmínila se o šampionátu v roce 2002. Rozhodčí dokonce prosila. "Byli nekompromisní," dodala.
Výšku 466 centimetrů napotřetí skákat v kvapu nemusela, neboť by stejně skončila čtvrtá, navíc by ušetřila potřebný čas. Dokonce i kouč Boleslav Patera jí z tribuny radil, aby si pokus nechala na další výšku. "Nechtělo se mi. Vím, že 466 bylo třeba skočit," opáčila tyčkařka.
Janků si natrhl sval
Tomáše Janků zase připravilo o medaili podle všeho svalové zranění. Výškařský vicemistr Evropy si ve finále při prvním úspěšném pokusu na 225 centimetrech natrhl stehenní sval, s nímž laboroval už v posledních týdnech. Přesto nakonec obsadil čtvrtou pozici, i když po zranění už v soutěži nepokračoval.
"Neuděláš nic," komentoval stroze závod Janků. Už na mistrovství republiky minulý týden věděl, že není všechno úplně v pořádku, proto do závodu v Praze-Stromovce ani nenastoupil. "Ale myslel jsem, že to bude v cajku, a také bylo. Až do toho skoku na 225. To už jsem věděl, že to je v pr... Tam to prdlo," prohlásil Janků.
Ještě na další postupné výšce 229 cm čekal, jestli britský soupeř Martyn Bernard napoprvé skočí. Pak zkusil bojovat o bronz. Rozběhl se, ale gestem rukou dal rozhodčím jasně najevo, že končí. "Když to neskočil, chtěl jsem ještě bojovat, ale nešlo to," pokrčil rameny výškař. Před závodem si vzal
tlumící prášky. "Jenže těma se to nevyléčí," prohlásil.
Věřil si na medaili, jinak by prý do Birminghamu nejezdil. "Ale ostatní byli zdravější, to k formě patří," řekl. Podobnou situaci zažil loni na ME v Göteborgu, kde se potýkal s bolavým lýtkem. "Tehdy to ale vydrželo," vrátil se k závodu, v němž získal stříbrnou medaili. "Musím se k tomu ale postavit čelem. Jen mě to trochu mrzí, protože jsem měl dobrou formu," dodal.
Zranění si přivodil už na mítinku ve Weinheimu a od té doby ho noha pobolívala. "Bylo to celkem v pohodě, až do dnešního dne. Ale někdy se to stává," mávl rukou a dal najevo, že ho dnešní příhoda úplně nerozladila. Takže nic vzteky nerozkope? "Ne, já nemůžu kopat," vtipkoval a ukázal novinářům, jak kulhá. "Ne, naopak mě to posílí. Takže budu pracovat, makat a v létě si myslím, že by mohlo přijít to, o co celý skokanský život usiluju," připomněl mistrovství světa v Ósace.
