Pod věží velkého můstku ve Falunu se kroutí fronta a Jan Matura vzpomíná: „Jako kdysi na banány.“
Skokany na lyžích ve čtvrtek na mistrovství světa čeká druhý individuální závod, druhá šance pro českou hvězdu Romana Koudelku ozdobit životní sezonu blyštivým úspěchem. Čeká je tolikrát prožitý, přesto pokaždé unikátní moment.
Pět sekund, během nichž mají imaginární křídla a doletí dál, než měří fotbalové hřiště. „Pro tohle to děláme, to nás baví,“ vypráví Matura.
Ssss, ozývá se pod můstky, svištivý zvuk zvyšuje intenzitu. Ledová stopa, v ní skokan, co se řítí bláznivou rychlostí dolů. „Nejrychlejší jsou mamuty,“ srovnává Jakub Janda, vítěz slavného Turné čtyř můstků. „Tam se jezdí přes stovku, v Kulmu až 106 kilometrů v hodině.“
Před lety Češi testovali, čím skokanovo tělo na nájezdu projde. Jakubu Hlavovi, bratrovi současného reprezentanta Lukáše, nasadili na mamutu v Harrachově sporttester a změřili křivku tepové frekvence. Když seděl na lavičce, byl v klidu, pak se odrazil a těsně před odletem jeho srdce zběsile tlouklo.
„Mamut, to je něco. Adrenalin,“ kýval Janda. „V závodním stresu se srdeční frekvence pohybuje od 130 třeba až na 220 tepů. Je to jako dostat elektrošok,“ srovnával bývalý reprezentační kouč David Jiroutek.
Následuje odraz, co zásadně ovlivní výsledek. Jen jediný moment je správný. A zlatý. Zvlášť na středním můstku, který byl pro Čechy málem medailový. „Zpožděné skoky,“ vytýkal si pak čtvrtý Koudelka.
Získá Koudelka na MS medaili?Roman Koudelka bude mít ve čtvrtek odpoledne v 17 hodin (on-line na sport.idnes.cz) další velkou šanci na medaili z mistrovství světa va Falunu. Skáče se závod na velkém můstku. Český favorit však očekávání snižuje: „Jsou tu jiní favorité, kteří jsou na tom o dost líp než já. Na malém můstku šance byla, na tom velkém bych řekl, že do první šestky by to bylo výborné.“ |
Srovnat lyže, aby pod sebe nabraly co nejvíc vzduchu, korigovat rukama směr, vyhnout se křeči a na nic nemyslet, popisují skokani letovou fázi. „Já během ní stihnu spoustu věcí, třeba si zanadávat,“ přiznal po pokaženém odrazu Koudelka. „Většinou přemýšlím, jestli odešla splátka hypotéky,“ vtipkoval Janda. „Ne, ne, ne. Ve vzduchu myslíte jen na to, co udělat, abyste letěli dál.“
A pak telemark, měření, bodové hodnocení. A kolikrát také úleva. „Když je horší počasí nebo po prvním skoku na mamutu. To z nás všechno spadne,“ tvrdil Janda. „Když fouká a dojedete dolů, řeknete si: Uf, je to za mnou. Ve vzduchu to nebylo moc sichr.“
Ale jinak jde o rutinní koloběh. Přiobléct se a znovu vzhůru. Do výtahu a zimy. „Nejstudenější je Kuopio,“ otřese se Janda. „A vyloženě starý můstek, kde si ve výtahu připadáte, že musíte uvíznout, je v Kuusamu. K tomu je to tam vždycky omrzlé ledem a říkáte si: Kdy se někde zaseknu?“
Na věži už vládne koncentrace, vnitřním monologem si skokani opakují, jaké chybě se napříště vyhnout. „Ale moc myšlenek je na škodu,“ varoval Matura. Pak zaváže boty, zapne vázání, na věži blikne zelené světlo, trenér mávne praporkem a tolikrát nacvičeným grifem se skokan odrazí do prázdna.
Za povedeným skokem. A možná také za medailí.
