Závěr sezony jako na houpačce?
Jo, je na houpačce, což ovlivnil i můj stav před příjezdem do Kontiolahti. Ačkoliv jsem si myslel, že sem odlétám dobře připravený, tak jsem sem ve skutečnosti nepřijel v ideálním rozpoložení. Mé tělo toho mělo dost, doma to bylo po olympiádě takové hektičtější. Víceméně mi potom pomáhal každý den, kdy jsem měl v Kontiolahti svůj klid a najížděl zpátky na tréninkovou a závodní rutinu i běžný odpočinek. Den ode dne se můj stav zlepšoval a dnes mi i závod sedl, za což jsem hrozně moc rád.
Slyšel jsem, že vám předtím prospěly i ruce fyzioterapeuta Romana Karpíška.
Určitě. Aniž bych na sobě cítil nějaký problém, tak po čtvrtečním sprintu za ním šel. Dospěl k názoru, že mám v těle všechno kouslé. Každý den na mně potom hodinu pracoval.
Podobné pocity jako nyní vy zažíval i Ondřej Moravec po hrách v Soči 2014. Tehdy také prožil poněkud bláznivý poolympijský týden a na jeho výkonnosti se to v následujících závodech odrazilo.
Já jsem během tří dnů po návratu z Koreje vyřídil různá přivítání a další akce. Nebylo to tak, že bych týden netrénoval. Ale hlavu jsem ani potom neměl v klidu. Odepisoval jsem jsem na maily, komunikoval s lidmi, potkával známé, pořád na něco odpovídal. I tohle všechno mě tak nějak vycucalo. Ačkoliv jsem odtrénoval, co jsem měl, neproběhlo to v klidu a trénink neměl hlavu a patu. Což se při prvních závodech v Kontiolahti projevilo.
Český biatlonista Michal Krčmář v hromadném závodu v Kontiolahti skončil na osmém místě.
Dnešní začátek hromadného závodu také nebyl vydařený. Jak jste se po úvodní ležce, dvou trestných kolech a průběžném 26. místě zase namotivoval?
V masáku, když první položku trochu zazdím, se vždycky i potom snažím jet, co to dá, protože pořád jsou před vámi tři položky a je možné se v nich posunout do první patnáctky, kterou považuji za hezký výsledek. S tím jsem do toho šel i dneska, že rozhodně není důvod po ležce závod zabalit. Navíc jsem měl i velké štěstí, že hodně lidí dalo tu ležku za dva a se mnou potom jeli rychlí závodníci, jako je třeba L’Abee Lund. Dokázal jsem je uviset a oni mi pomohli vytáhnout se dopředu. Stejně tak mi později pomohlo, že jsem jel celé jedno kolo s Johannesem Bö. Díky tomu jsem mohl po třech nulách na střelnici bojovat o první desítku.
Navíc se opět jednou ukázalo, že jste mužem posledních kol. Dosáhl jste dokonce třetího nejrychlejšího času v pátém kole.
Dnes jsem se od začátku cítil na lyžích docela silný. V posledním kole už jsem sice toho měl dost, ale když jeden z Francouzů odpadl, řekl jsem si: Dobrý, do do první desítky to asi dopadne. No a konec byl o posledních zbytcích sil. Z těch pěti lidí, co jsme jeli společně ve skupince, jsem na tom byl asi ještě celkem dobře a vytáhl se na osmé místo.
V CÍLI. Michal Krčmář přijíždí osmý, za ním Ondřej Moravec.
Vyhrál jste tak o jednu příčku i „vnitropokojový“ duel s Ondřejem Moravcem, kterého jste před cílem předstihl.
Ale jinak je strašně nepříjemné předjíždět reprezentačního kolegu, jak se mi dneska stalo s Ondrou, nebo v minulosti třeba s Michalem Šlesingrem. Je takové zvláštní bojovat na trati s Čechem. Ale ve finále jde o individuální sport a k těm soubojům musí docházet. Za cílem jsme si s Ondrou plácli a pogratulovali si navzájem. Pro nás oba bylo důležité, že jsme dojeli v desítce. Už dříve jsem říkal, že se do ní chci po olympiádě ještě aspoň jednou podívat, protože ta je pro mě známkou kvality.
Sobota byla předtím pro český tým ve štafetách vyloženě černá, i když vy jste se s vašim úsekem střelecky vypořádal výborně. Dva muži v Top 10 museli v neděli zvednout i celkovou náladu v reprezentaci, ne?
Vždycky štafety hodnotím týmově, takže v nich se to prostě nepovedlo celému našemu týmu a je jedno, že já jsem se v nich trefil. Navíc můj běžecký výkon ve štafetě byl také špatný. Prostě šlo o nepovedený den, snesla se na nás kritika, to vše jsme vnímali. Dnešek je satisfakcí. Jen to potvrzuje, že biatlon je nevyzpytatelný, zvlášť teď ke konci sezony. Vzbudíte se a najednou vám to jde. Další den se vzbudíte a jste naopak totálně kožený a nezmůžete na trati nic, i když pro úspěch děláte maximum. Po sprintu a po štafetě jsem právě na tyhle náhlé změny spoléhal. Věřil jsem, že zase přijde den, kdy budu moci zabrat a udělám hezký výsledek. A dnes jsem se ho opravdu dočkal, zatímco naopak spousta jiných lidí už byla na trati zlomených a docházely jim síly.
