Gabriela Koukalová, opět vítězící. Co tomu říkáte?
Já to vůbec nechápu. Je to boží, hrozně boží. Slyšela jsem dneska na trati i spoustu česky fandících fanoušků, to mi pomáhalo. Nakonec jsem zjistila, že mi Česky fandili dokonce i Francouzi, což bylo hrozně milý. Taky jsem si během závodu představovala, jak mi lidi fandí doma u televize. Když na trati cítím, že mi docházejí síly, vnímám na dálku jejich podporu, jak nás z domova očima popostrkují. Doufala jsem, že jim svým výkonem vylepším náladu. A snad se mi to trošku povedlo.
Co na vás Francouzi volali?
Gabi, pojď pojď, jedu jedu. Je to moc milé. To jsou takoví fanoušci, co jezdí na každé kolo svěťáku. Já už je beru, jako kdybych je znala odjakživa.
Síly po náročném závodním bloku už na trati stíhačky ubývaly?
Cítila jsem, že už mi docházejí. Už to nebyla běžecky taková hitparáda jako v úvodních závodech. Ale vypadalo to, že ubývaly nejen mě, ale i ostatním holkám, jak jsem se tak dívala kolem sebe. Nejdůležitější bylo udržet si stabilitu střelby a moc nekazit. Po tom, jak jsem tady v Östersundu začala střílet šíleně, bylo moc důležité, si dobrou střelbou sebedůvěru zase dodat.
Ze 30 závodních terčů jste jich o víkendu zasáhla 29.
A to mi dodalo i sílu na trati. Já si přitom myslela, že mě tam Laura (Dahlmeierová) a Doro (Wiererová) v posledním kole převálcují.
Kdy jste uvěřila, že se tak nestane?
Když jsem viděla 400 metrů před cílem na obrátce, že pořád vedu a mezi mnou a Laurou je docela kousek. Věděla jsem, že už to nemusím až tak tlačit násilím a mohu si vychutnat poslední metry. Mrzelo mě sice, že jsem nemohla vzít vlajku, ale až tak jsem si netroufala. (směje se) Ten dojezd je tu docela zrádný, tak aby mě to pak ještě nemrzelo.
V létě, kdy jste řešila mnohé problémy, by byl pro vás tak povedený start poháru nejspíš nemyslitelný, že?
To by tehdy nečekal ani největší optimista, ani trenéři. V létě nejen že jsem s motivací bojovala já sama, ale bylo vidět, že i ti trenéři už byli z toho otrávení. Mně to bylo líto, že jsem dělala takové drahoty a komplikace, ale občas potřebuji v takových situacích i nějaký čas, než si zase uvědomím, co chci a jakým směrem bych měla jít.
Teď vám naopak výsledky posledních dvou závodů dodaly klid...
To rozhodně. Tuhle sezonu na mě mnozí naléhali, jestli budu schopná obhájit glóbus, nebo ne. Nechtěla jsem si to připouštět. Domluvili jsme se s Ondrou Rybářem, že to bude taková experimentální sezona. Že ještě uvidíme, jestli pojedu všechny závody, protože mám natrénováno polovinu kilometrů než jsem měla před rokem. Ony by pak ty síly mohly někde i chybět. Budeme možná muset hodně improvizovat a držet mě směrem k mistrovství světa.
