Dvanáctou příčku vybojovala Martina Sáblíková při svém třetím startu v časovce na mistrovství světa. A trenér Petr Novák ji chválil: „Ukázala, že už umí jet nejen v kopcích, ale i na rovině.“
Souhlasíte s koučem, Martino? Už umíte časovky všude, i na rovině?
No, nevím. Ty kopce mi pořád sedí trochu víc.
Ale z 12. místa na takovém profilu, jen s jedním kratším stoupáním, musíte mít radost, ne?
Jo, jsem opravdu spokojená. Hlavně jsem ráda za odstup na holky přede mnou, vždyť od sedmé mě dělí jen nějakých 14 vteřin. To není žádná díra, horší by bylo, kdyby tam zelo 50 vteřin. Víc jsem toho dnes udělat nemohla.
Za rok by vám takové umístění na šampionátu vyneslo přímý postup na olympiádu. Mise Rio 2016 je tedy na dobré cestě?
Je. Teď kdyby už byl rok 2015, tak jsem se kvalifikovala. Což je bomba. Za to jsem hrozně ráda. Kdybych dnes skončila pětadvacátá, byla bych pocitově někde jinde. Takhle vidím, že šance na Rio je. Ale počkejme si, jaký bude příští rok na mistrovství světa profil.
Horší než dnes pro vás nebude.
Může být. Třeba když udělají celou trať z kopce.
Neudělají. Organizátoři z Richmondu už profil zveřejnili, trať časovky je tam také rovinatější, ale s dvěma kratšími kopci.
Tak aspoň vím, do čeho půjdu. Pokud se tedy na svět nominuju z republiky.
Dnes jste tu porazila i všechny Italky, Rusky či Francouzky, ženy ze silných cyklistických zemí.
Zvlášť ty Italky mě potěšily. Čekala jsem, že budou hodně kousat. A že je za mnou i druhá nejlepší Holanďanka, to je pecka.
Jaké jste měla pocity v cíli? Navenek jste vypadala docela při silách, na rozdíl od čtvrté Němky Krögerové, která padla na zem a doslova tam úpěla vyčerpáním.
Jelo se mi hodně dobře. Po trénincích jsem měla trochu strach, předevčírem jsem se totiž na kole moc dobře necítila a malinko jsem se tehdy trápila. Dneska se mi časovka jela mnohem líp. Akorát jak jsem tak dlouhou dobu šlapala po rovině, tak potom bylo těžké rozjet se do toho jediného kopce. Ale při následujícím padáku dolů jsem si odpočala a do cílové roviny nabrala zase dost sil.
Ten sjezd byl technický, se zatáčkami. Měla jste z něj obavy?
Měla jsem z něj respekt. Nejspíš jsem ho projela opatrněji než ostatní a nějakých deset vteřin tam možná nechala, ale jinak byl docela v pohodě.
Pak jste půldruhé hodiny seděla na sedačkách pro nejlepší ženy průběžného pořadí. Jak se vám v nich líbilo?
To první křeslo, určené pro vedoucí závodnici, se mi líbilo, protože jsem se v něm mohla opřít, ale ty další už byly bez opěrek, začala mě trochu bolet záda. Bylo to trošku dlouhé. Ale jinak bylo samozřejmě moc příjemné tam sedět. Kdo by na těch místech nechtěl být?
Těšíte se už na sobotní silniční závod? V něm bude kopců víc.
Ale taky nás čeká 120 kiláků místo třiceti. Navíc tam pojedou Holanďanky, Italky a další země v pěti nebo šesti lidech a já naopak sama. Bude složité se mezi ně dostat. Pošlapu v pelotonu a budu vyčkávat, nic velkého asi nevymyslim. Nemělo by smysl zkoušet jim odjíždět. Těžko teď říct taktiku, já ty holky neznám.
Budete se na ně vyptávat, abyste věděla, na koho se při závodě zaměřit?
Jo, trochu se poptám, kdo je jak dobrej, ať mám potom na trati větší přehled. Ale hlavně bych chtěla dojet do cíle. Předloni to spadlo a já pak musela vzdát. Dojet je první cíl. A co bude dál, uvidíme.
