Za sbírání cenných chvilek na hřišti byl Habr každopádně šťastný, i když je vidí střízlivýma očima. "Jsem rád, že jsem si na to šáhnul. Proti Němcům už bylo jasno. Když trenér viděl, že už to hoří, nebál se mě dát do zápasu. Kdyby o něco šlo, aby by ve mě takovou důvěru neměl," shrnuje, jak vnímal své působení ve čtvrtém setu.
Jak blízko měli podle vás Češi k velkému vítězství nad Německem na jejich půdě?
V podstatě to bylo hodně blízko, když si vezmeme první prohranej set a třetí prohranej set. Vedli jsme ještě v koncovce a přišla esa ze strany Němců. Přišel Grozer a trefil dvě esa na lajnu, s tím se asi nic dělat nedalo. Ale v tom třetím setu to byly tři zarolovaný servisy, sice umístěný, ale mohlo se to aspoň zvednout a něco s tím udělat. Takže to bylo dost blízko.
A jaké bude hodnocení osobní premiéry ve velké hale?
Mohlo to být i horší, ale bylo tam hodně věcí, které se daly udělat líp. Spíš jsem nahrával na jistotu, podle sebe, než jak bych měl podle jejich obrany. Snažil jsem se plnit alespoň pokyn hrát přes jejich nejhorší blokaře.
V utkání jste měl jednu velkou chvíli, kdy jste na druhou přes získal Česku bod. Popište prosím tu situaci.
Abych se přiznal, nevěděl jsem, co s tím balonem. Smečaři nebyli odstoupení, tak jsem to zahrál na druhou.
A co celý ten velký turnajový kolotoč? Před chvilkou jste se musel podepsat sběrateli podpisů. Asi trochu změna oproti české realitě, ne?
Já mám už celkem něco odehráno, spíš tedy na beachi. Takže zrovna na tohle jsem docela zvyklý.
Jak vychází srovnání berlínského publika s Ligou mistrů, kterou jste si v této sezoně zahrál s Českými Budějovicemi?
Myslím si, že je to dost podobné. Zápas v reprezentaci byl jiný v tom, že jsme už o nic nehráli, šlo nám o to si zahrát. V hale byla super atmosféra, hrálo se dobře. Zato v té Lize mistrů jsem si v Německu tehdy nezahrál.
V reprezentaci letos debutujete. Jak dlouho potrvá, kdy se Filip Habr stane oporou?
To určitě bude ještě dlouhá cesta. Když přijdu na hřiště, nervozita tam je, v Lize mistrů to pro mě bylo míň nervózní, protože se s týmem znám daleko líp. Tady jsem v přípravě skoro žádnou příležitost nedostal. Jenom trénuju.
První mezinárodní šance letos přišla v Evropské lize. Zkuste porovnat tyto zápasy s olympijskou kvalifikací.
Ani tam jsem neodehrál skoro nic. Ale úroveň je to nesrovnatelná, tady je mnohem vyšší. Hlavně ze strany Němců, kteří hráli o olympijské hry, to bylo hodně vyhecovaný. V Evropské lize získávají příležitost mladí hráči, ti tam nabírají zkušenosti. Tady se vsadilo na všechno, co ty týmy mají k dispozici.
Vy můžete zároveň srovnávat oba poslední trenéry národního celku. Jana Svobodu, který vás vede v Českých Budějovicích, a Stewarta Bernarda.
V nároďáku je mnohem větší dřina a mnohem větší důraz se klade na herní činnosti. Neříkám, že v Budějovicích se to neděje, ale na tohle je tady trenér opravdu přísný. Tvrdě se dře, třeba tři hodiny dvakrát denně. Na to zvyklej nejsem. To je asi hlavní rozdíl.
Vnímáte na sobě už zlepšení? Bude to tak, že až se vrátíte do extraligy, bude na vás reprezentace znát?
Těžko říct, ale jsou tam věci, na kterých jsem zapracoval. Hodně mi pomohlo, že nás trenér na tréninku natáčí. Vidíme se, poznáme, jestli se to zlepšuje. Na ligu se mimochodem už moc těším. Loňská sezona byla hodně těžká, půl roku jsem se dostával ze zranění a moc jsem toho nenahrál. Doufám, že letos to bude lepší a těším se na to.
Jaké bude v Českých Budějovicích nahrávačské složení?
Zůstávám já i Petr Zapletal. Ale první a druhý nahrávač daný není. O místo se musíme poprat. Já doufám, že už se mi nic nestane a že o pozici budu moct zamakat.
