"Postup do stovky je jen postupná meta. A není až tak důležité, jestli se do ní dostanu hned, za týden nebo dva," říká devatenáctiletý tenista Prostějova.
Do stovky jste mohl postoupit hned příští týden, kdyby vám vyšel turnaj v Košicích. Ten ale vynecháváte. Opravdu na vstup mezi elitu nespěcháte?
Důležitá je v tuto chvíli především moje hra. Žebříček pochopitelně sleduji. Společně se svým týmem ale myslíme především na to, abych podával dobré výkony v průběhu celé sezony. V Prostějově jsem odehrál hodně těžkých zápasů. Potřebuji si trošku odpočinout a připravit se pořádně na kvalifikaci ve Wimbledonu. To je důvod, proč jsem Košice vynechal.
Okolí vás ale už vidí mezi stovkou nejlepších. Třeba z důvodu, aby jste měl jistou účast v hlavní soutěži na US Open. Jste pod tlakem?
Snažím se na to nemyslet a zachovat čistou hlavu. Ta je pro výkon nejdůležitější. Proto již přes rok spolupracuji se sportovním psychologem. Docela to funguje. Když chcete porazit hráče z první stovky, musíte mít klidné nervy a také odpovídající sebevědomí. Proto se snažím nemyslet, kdo stojí na druhé straně kurtu, a podle výsledků se to vyplácí.
Někdy to ale nejde. Sám jste přiznal, že v průběhu semifinále prostějovského challengeru se vám do hlavy dostaly špatné myšlenky a stálo vás to druhý set.
To jsou přesně okamžiky, kterých se musím vyvarovat. S Gojowczykem jsem bez problému vyhrál první set. V tom druhém mi do hlavy vletěly myšlenky, že bych se mohl posunout do první stovky a že by hlavní soutěž na US Open byla hodně blízko. Tyhle myšlenky mě strašně svázaly a ten set jsem prohrál. Na to si musím dát pozor.
Před Prostějovem jste si poprvé zahrál utkání hlavní soutěže na grandslamu. V Paříží jste se musel probít do 1. kola z kvalifikace. To odpadne, pokud do stovky postoupíte. Je to svazující vědomí?
Nemá smysl se tím rozptylovat. Pochopitelně chci hrát velké turnaje co nejčastěji. A nejlépe bez kvalifikace. A vůbec nejlépe v roli nasazeného. To je sen každého hráče. Stejně jako ostatní věřím, že se to podaří.
