„Stavím to na sportovním výkonu a myslím, že i moji partneři chtěli někoho, kdo tam nechá všechno. K tomu závodu mám obrovský respekt. Ale nemám z něj strach,“ prohlašuje 29letý Klymčiw.
Licenci na něj jste obdržel v červenci. Měl jste obavy, že vám ji nepřidělí?
Mají daná kritéria pro přijetí, například absolvovat mistrovství světa v rallye. Já postrádal finance na to, abych je mohl odjet, ale měl jsem slušné výsledky z menších závodů, které vzali v potaz. Hlásil jsem se sólo, v podstatě jako neznámý člověk z ulice, neměl jsem v zádech žádný velký tým. Odletěl jsem osobně do Holandska, kde bylo jedno z oficiálních představení Dakaru, a paní, co měla přihlášky na starosti, jsem tam přesvědčil. Bylo to trochu jako z nějakého amerického filmu.
Na kolik vyjde vaši stáj Barth Racing účast na Dakaru?
Obrovskou částku, 10 tisíc eur, stojí jenom přihlásit jednoho člena týmu. Samotný Dakar nás přijde tak na 3,5 až 4 miliony korun.
Jak se vám po zařazení do startovní listiny sháněli sponzoři?
Na té licenci to stálo, v září jsme si plácli s (šéfem Autocentra Barth) Michalem Burkoněm a založili Barth Racing. Motorka se však musela objednat už v květnu, nezbývalo, než to risknout. Mohlo se stát, že bych na ni o Vánocích doma jenom smutně koukal. Přesvědčovat partnery je obtížné a nebylo moc času.
Měl jste předsevzetí na Dakar tvrdě trénovat. Povedlo se vám ho naplnit?
Na fyzičce pracuju intenzivně dva roky. Třikrát v týdnu tělocvična, do toho vytrvalostní běh, kolo... V sedle jsem pět až šest hodin nonstop, jezdím s camel bagem na zádech. Od září nechodím do práce a v tělocvičně jsem každý den, trénuju břicho, nohy, ale i rovnováhu pomocí balančních cviků. Když jsem měl „volno“, jezdil jsem na motorce. Dřina nepřestává. Za lidmi, co s nimi na Dakar jedu, stojím. Platí to i naopak. I technika je skvělá, KTM dodá motorku za nějakých podmínek a nabídne materiál, který nelze normálně koupit. Já jsem nejslabší článek toho všeho, takže jsem makal i proto, abych se psychicky vyrovnal s tou odpovědností.
Na webu vaší stáje jsem četl, že chcete „odstranit poškození určitých částí těla.“ Co jste tím myslel?
Každý závodník offroadů je napůl mrzák. Mám za sebou řadu zranění. Skoro jsem přišel o levou nohu, mám potíže se zády. V srpnu mi spravovali meniskus v pravém koleni, na levé koleno a pravý kotník půjdu v únoru po Dakaru. Něco má každý sportovec, nesmíte se tomu poddat.
Na říjnové Merzouga Rally v Maroku jste mohl trénovat v podobném terénu, jaký vás čeká i na Dakaru. Byla užitečná i z pohledu navigace?
Určitě, byla to ochutnávka navigace v poušti, což je oproti horám velký rozdíl. Merzouga byla jedním z nejtěžších navigačních závodů vůbec; po deštích tam úplně zmizely některé křižovatky, bylo to intuitivní. Dobře, že ta voda přišla, z každé navigační chyby se musíte poučit. Jako třeba (Španěl Marc) Coma, který takových situací zažil tisíce. V závodě potom přemýšlí jinak.
Dokázal byste si sám pomoci, kdybyste v písečné duně zahrabal motorku?
V momentě, kdy člověk vyjíždí na dunu, musí mít rychlost. V hodinách kolem poledne je to tam trochu jako když jedete na lyžích, vůbec nevnímáte předěly, ta rychlost se špatně odhaduje. Nesmíte přidávat plyn, hrozilo by, že se zahrabete. Lepší je to včas otočit a zkusit dunu vyjet znovu. V krajním případě s motorkou plácnu na zem a vytáhnu ji za řídítka, nelze ji celou „zakopat“, to bych ji nevytáhl. Na špičce duny zase nesmíte být moc rychlý, protože když za ní bude tvrdý písek, hodně se pomlátíte. Každá duna je originál, v Maroku je jiný písek než v Tunisku a podobně. Někde se motorka vyloženě topí.
Poslední přípravu jste absolvoval v Řecku. Kolik kilometrů jste zvládl?
Ke dvěma tisícům. Jezdil jsem v horách ve výšce 1 500 až 2 000 metrů podle navigace, pršelo tam. Dakarová motorka je přitom na blátě skoro neovladatelná. Trénink to byl úžasný, každý kilometr se projeví.
V Jižní Americe jste byl na expedici před dvěma lety. Co z letošní trasy Dakaru jste tehdy viděl?
Projížděli jsme tam offroadové části, prašné cesty i nezpevněný povrch. Mám představu o vnitrozemské Argentině a Andách. Jsou tam kamenité, štěrkovité cesty, pisty charakteru našich polních cest. V Chile se pojede přes feš-feš, což je písek drobný jako cement. Když jím projíždíte, musíte mít rychlost a držet plný plyn. Chová se jako voda a mohou pod ním být schované tvrdé koleje.
Na kterou část závodu se nejvíc těšíte?
Nádherný bude přejezd And z Chile do Bolívie a zpět. Pojede se v nadmořských výškách kolem 4 000 metrů. To byl můj pocit, když jsem tam byl poprvé, jsme tu z placky.
Jak budete relaxovat po etapách?
Po výkonu je rozhodující načerpat síly co nejrychleji. Kvalitní doplňky stravy, proteinový nápoj... Bude se o mě starat můj otec. Pak fyzioterapie, protažení. Potom už je to na týmu, motorka na mechanikovi. Já budu odpočívat a chystat si road book (plán cesty) na další den. Ale zároveň si chceme Dakar i užít, sednout si, pokecat.
S přípravami na odlet asi nemáte úplně typické Vánoce...
24. dopoledne jsem byl v tělocvičně, odpoledne jsem si však dal kapra se salátem. Rodina je pohromadě. Synovi je 13 měsíců, poprvé si ty Vánoce víc užívá. 29. prosince přiletíme do Buenos Aires, do 3. ledna budu posilovat, běhat. Nemohl bych zůstat bez aktivity.
Vaše partnerka si už zvykla, že doma jste spíš výjimečně, že?
Našla si mě jako závodníka. Každý se jí ptá na to, jak to snáší. Odpovídá: Kdybych mu řekla, že nikam nepojede, tak stejně pojede. Podporuje mě. Stará se o syna, o domácnost... Nemohl bych si přát lepší ženskou.
Mechanik věří ve spolehlivost strojeNa Rallye Dakar bude mít závodník Barth Racing Ondřej Klymčiw příležitostně k ruce čtyři lidi, na něž maximálně spoléhá. Svého otce Josefa, jenž má na starosti stravování týmu, mechanika Karla Schedera, manažera stáje Michala Burkoně a jeho syna Richarda Burkoně, v jehož gesci budou především média. Většinu času však Klymčiw mladší stráví na trase pouze ve společnosti svojí motorky, KTM 450RR (Rally Replica). „Stojí 30 tisíc eur. Ale to je jen holá motorka, je na vás, kolik do ní investujete navíc,“ říká Ondřej Klymčiw. Jeho stroj je schopen vyvinout maximální rychlost ke 170 km/h, ovšem průměrnou náročný terén Argentiny, Chile a Bolívie, kudy vede letošní ročník slavné soutěže, stlačí k nějakým 100 km/h. S běžným nástrahami trati by se motorka měla popasovat s grácií. „Dá se říct, že KTM je z možných značek nejspolehlivější,“ říká Karel Scheder, sám bývalý závodník v enduru. „Tenhle typ je odzkoušený z loňska, díly odcházejí spíš vinou chyby jezdce po nějakém pádu,“ konstatuje Scheder. Ve svém doprovodném vozidle poveze jen základní součástky jako páčky, řadící páky nebo náhradní řetězy. „Zkrátka běžný spotřební materiál. Zásadnější opravy nelze provádět na trati, to až v depu. Tam máme zaplacenou podporu od KTM. Dodají nám, co budeme potřebovat,“ vysvětluje Scheder. Příprava motorky na další etapu by mu měla zabrat zhruba čtyři hodiny. „Závad může být na Dakaru spousta, ale taky lze rallye odjet relativně bez problémů. Mění se pneumatiky, řetěz, brzdové obložení... Byl bych rád, kdyby se to neslo v tomto duchu,“ přeje si. Dakar se koná od 4. do 17. ledna (start i cíl v argentinském Buenos Aires), 10. ledna mají motocyklisté odpočinkový den v chilském Iquique. „Tam proběhne zásadnější servis, taková ,velká generálka‘, včetně kontroly ventilových vůlí,“ líčí mechanik Scheder. |
