"Respektuji to," uvedl Budínský, který po letech vytáhl Česko na Eurobasket. Letos ve Slovinsku skončilo na 13. místě.
Byla možnost pokračovat?
To se asi zeptejte spíš na basketbalové federaci. Mně po mistrovství Evropy skončila smlouva a přednesl jsem hodnotící zprávu Sdružení basketbalových trenérů, pak výkonném výboru ČBF. A je jeho výhradním právem rozhodnout, jakým směrem se vydá. Myslím, že je dobře, že vytvořili profesionální pozici pro trenéra. Což jsem i já v té zprávě doporučoval.
Neuvažoval jste, že byste ukončil smlouvu s Děčínem a pokračoval u národního týmu?
Uvažoval. Když jsem měl schůzku s panem (předsedou) Janstou, řešili jsme hlavně minulost, dobu mého působení. Tím, že jsem smluvně vázaný v Děčíně, se výkonný výbor rozhodl pro tohle řešení. Ještě pro jistotu jsem hovořil s děčínským generálním manažerem Lukášem Houserem, jestli ho někdo z vedení federace nekontaktoval. A nekontaktoval, takže asi o mě nebyl zájem.
Hned se rozproudily polemiky, zda je Ronen Ginsburg ten pravý.
Já ho osobně neznám, ani z kolegiálních důvodů nebudu hodnotit, kdo je pravý a kdo není.
A jak hodnotíte vaši éru?
Já myslím, že byla plodná, protože čtyři roky nazpátek skutečně nebyl český basket moc žádané zboží a ne každému voněl. Zúčastnit se výběrového řízení mi v té dobře připadalo jako správný krok. Z divize B jsme se dostali na 13. místo v Evropě, krásná cesta! Děkuji za ni svým kolegům, spolupracovníkům, realizačnímu týmu a hráčům, kteří přijímali reprezentační pozvánky. A mistrovství Evropy bylo poslední fantastickou zkušeností. Můžu poděkovat za ty čtyři roky, že jsem dostal šanci právě já.
V čem vás práce u národního mužstva obohatila?
Vidíte elitní basketbal. Jak se pracuje v zemích, kde je sportem číslo 1 nebo 2 po fotbalu. Vidíte na vlastní oči hráče, které jindy sledujete jen v televizi. Hrají nejlepší soutěže světa, NBA, Euroligu. Získal jsem spoustu kontaktů a podnětů, mluvil jsem s lidmi, kteří ovládají své reprezentační týmy. Je strašně cenná devíza, být součástí té velké basketbalové rodiny, což kvalifikace i mistrovství Evropy je. Extrémně vás to dobíjí, pokud milujete basket. Hra ve fyzičnosti a rychlosti se s naší ligou nedá srovnávat. Ale jsou náznaky, jak to implantovat do hry v Čechách.
Vy jste zároveň vedl i ligový Děčín. Jak to šlo skloubit?
Krátkodobě se dá klub i reprezentace zvládnout, dlouhodobě ne. Hodně mi nároďák dal, hodně taky vzal. Neúčast v klubu, deficity v tréninkovém procesu, čas pro rodinu, která je mým největším bohatstvím. Tudy se taky vedla úvaha, jestli to v tom tempu budu zvládat dál. Sám jsem cítil, že ne.
Je možné, že se v budoucnu na lavičku reprezentace vrátíte?
Pokud bude mít ČBF zájem, milerád. Ale protože hlavní trenér je teď na plný úvazek jako v Čechách u hokeje i fotbalu, což jsem doporučoval, budu o tom přemýšlet jen tehdy, když nebudu smluvně vázaný jinde. Teď se těším na léto, bude jiné než poslední 4 roky, kdy to byl nonstop basket, basket, basket. Ale mě to bavilo!
