Nakonec se vám i jelo mnohem lépe než včera, ne?
Tak o 300 procent. Takových zvratů jsem ale už zažil víc. Třeba letos na mistrovství světa: sprint šílený, zato hned druhý den ve stíhačce zase vše fungovalo. Je fakt, že včera jsem skoro uvažoval o tom, jestli má vůbec význam dnes nastupovat. Domluvili jsme se nakonec, že mě do štafety napíšou, ale že až ráno uvidíme. Ráno jsem pak cítil, že je to lepší. Trenérům jsem tedy řekl: Zkusím to. A jelo se mi zase jednou super. Nevzpomínám, kdy naposledy jsem v posledním kole mohl tak jako dneska.
Předpokládám, že jste chtěl štafetu jet i proto, že šlo o rozlučkový závod Michala Šlesingra.
Určitě. Nejspíš bych kvůli němu do toho šel, i kdybych se cítil hůř. Klidně bych proto obětoval i nedělní hromaďák. Takže to rozhodnutí vlastně bylo jednoduché, nebylo co řešit.
Co se vám prvně vybaví, když se řekne Michal Šlesingr?
Já jsem toho s ním zažil tolik, že tyhle otázky jsou až vražedné. Ne že bych si na nic nevzpomněl, ale… Zažil jsem toho s ním vážně hodně, nejen celá juniorská a dospělá léta, trénoval jsem s ním už jako žák od základky.
Jaký byl jako mladý?
Pamatuju si, když přišel někdy ve 2. třídě na základce do klubu. Říkali jsme tomu lyžák, ještě jsme ani nestříleli. Boušek (=Šlesingr) dorazil s bambusovými hůlkami a šílenými lyžemi. Tehdy byl takový... jak jen to popsat?
V pozadí?
Byl takový odstrčený. Ne to také ne. Bylo to s ním zvláštní. Ze začátku ani nebydlel v Letohradu, pochází z Dobrouče. Ani se s námi moc neznal. Jo, zůstával ze začátku v pozadí. A vidíte, kam až se vypracoval.
Rozlučková štafeta Michala Šlesingra: "V posledním kole už to bylo na krev, takže jsem si závod postupně přestal užívat. Mordoval jsem se, ale to přece ke sportu patří, jsme na to zvyklí a otupělí. A teď... teď už nic nebolí." Za cílem čekal celý tým a všichni, kdo tu směli být. https://t.co/R5He5ql9Et
Čím byl pro vás výjimečný?
Tím, co dokázal v relativně strašně mladém věku. Už jako junior byl neskutečně silný. Vozil medaile z juniorských světových šampionátu, což já jsem sice vozil taky, ale na rozdíl od Bouška jsem pak absolutně nezvládl ten přechod do mužů. Vždyť on byl už v nějakých 23 letech skoro nejlepší na světě, medailista z mistrovství světa. To pro mě bylo tehdy až neuvěřitelné.
Skončili Jaroslav Soukup i Gabriela Koukalová, přerušenou kariéru má Veronika Vítková, teď odchází Michal Šlesingr. Zůstáváte tady coby poslední z někdejších pěti pilířů reprezentace.
Je fakt, že holky končí o poznání dřív. Teď už tady budu i skoro nejstarším v celém svěťáku, ve startovním poli zbude jenom jeden starší závoďák než já, Simon Eder. Jo, je to hodně zvláštní pocit, ale zase jsou tu mladí kluci jako Kuba Štvrtecký a další nadějní v juniorech. Tohle se děje zas a znovu, k té výměně generací muselo dojít.
Přesto, bude vám Michal Šlesingr v týmu hodně chybět? I proto, že jste byli podobného věku?
Já jsem člověk, který si s mladými rozumí docela dobře. Ale určitě mi chybět bude. Jak sportovně, tak lidsky. Stačí když řeknu, že jsme byli spolu v nároďáku skoro dvacet let. Víc nemá cenu moc komentovat.
