Zkraje roku jste ještě věřil, že by k arbitráži mohlo dojít nejpozději v březnu. Už to tedy neplatí?
Březnový termín podle všeho nebude. Zatím nemáme přesné datum. Existuje možnost, že by se arbitráž mohla uskutečnit už v dubnu.
Už? V opačném případě až v květnu? To by bylo vzhledem k blížícím se vrcholům sezony hodně nepříjemné.
Když to bude v kterýkoliv den do 5. května, oželím klidně i některou klasiku. Ale samozřejmě bych preferoval, aby arbitráž proběhla ještě před ardenskými klasikami. Když někteří lidé tvrdí, že by byli rádi, aby byl tento případ co nejdříve uzavřený, tak bych byl rád, aby se o to druhá strana i snažila. Z mé strany jsme vše doložili a jsme zcela otevření. Všichni měli dost prostoru na to, aby si ty spisy nastudovali. Pro mě je co nejčasnější datum arbitráže důležité, abych měl jasno o budoucnosti. Věřím, že ji vyhraju. Ale dokud neznám definitivní termín, je celá má sezona takové plánování neplánování.
Termín arbitráže se už natahuje podobně jako před čtyřmi lety u Alberta Contadora.
Ale abych řekl pravdu, snažím se teď takové myšlenky vypustit a soustředit se na cyklistiku, což je má práce. S panem doktorem Šťovíčkem si voláme jednou týdně, abych věděl, co se děje a neděje. Vše, u čeho jsem byl zapotřebí já osobně, jsme podnikli. Teď už je to jen právničina.
Že jste se snažil soustředit na cyklistiku, je patrné také z vašeho dvanáctého místa v Ománu. Vracíte se tedy spokojený?
Určitě. Přijeli jsme do Ománu z vysokohorského soustředění. Nezdá se to, ale každým rokem se člověk po takovém kempu dostává do závodů trošku hůř. Ale odvedli jsme ve výšce dobrou práci. V Ománu nám pak chyběl závodní rytmus, pro spoustu lidí šlo o první závody v sezoně a v těch horách jsme moc rychlosti nenabrali, protože na tréninky za motorkou tam nebyl prostor. Přesto nám Omán perfektně zapadl do přípravy. I když jsem výsledkově dopadl hůř než loni (tehdy skončil osmý), mohu být spokojený, protože nejtěžší kopec Green Mountain jsem zvládl o 20 vteřin rychleji než před rokem. Důležité je, že jsem se s každým dalším dnem rozjížděl a cítil líp. Teď budu mít před dalšími závody prostor, abych zregeneroval a přidal i kvalitní trénink za motorkou.
Na Green Mountain jste navíc letos nejel sám na sebe, ale pomáhal jste Rafalu Majkovi, který byl tentokrát lídrem týmu.
Měl jsem tam být s ním i proto, kdyby se mu náhodou přihodil nějaký defekt. Rád bych s Rafou zůstal ještě o něco déle, ale po zkušenostech z loňska jsem věděl, že na tomhle kopci je zapotřebí dobře si rozvrhnout síly - a pokud to člověk na začátku přežene, tak je potom poslední kilometr hrozně těžký. A i když jsme to Rafovi říkali, tak on šel o kousek přes tu klapku a v závěru za to trochu zaplatil (přišel o 3. místo, když jej před cílem předstihl Valverde). Ale to je dané i tím, že ten kopec neznal. Já si na něm síly rozvrhl a následně jsem i několik lidí přeskočil.
Zdálo se, že za přemrštěné tempo a útoky na začátku kopce zaplatil rovněž Vincenzo Nibali, který pak nabral velkou ztrátu.
On ale byl v pozici, že v Ománu pomáhal týmovému kolegovi Fuglsangovi. Nejel na sebe, jen se tam rozjížděl. Myslím, že už na Tirrenu bude nebezpečným soupeřem pro Frooma i Contadora.
V Ománu jste si letos „užili“ i opravdu extrémní počasí. Na Twitter jste pak dal fotku počítače SRM, který ukazuje 49 stupňů Celsia.
Na slunci SRM ukazuje vždycky o něco víc. Ale samozřejmě byl rozdíl po příjezdu z evropské zimy dost výrazný. Oproti loňsku jsme měli v Ománu tak o šest stupňů tepleji, etapy se jely i v 37 stupních. I proto došlo k výpadkům některých lidí, organismus na taková vedra nebyl zvyklý a přehřál se. Mně ale docela vyhovovala. Důležité bude vydržet teď zdravý a neonemocnět. Pro tělo jsou první dva dny po návratu největším náporem.
Nezůstalo jen u veder. Dorazila navrch písečná bouře. Něco takového jste ještě nezažil?
To ne. Ale na druhou stranu jsme měli štěstí. Koukali jsme na zprávy, že v Dubaji měli písečnou bouři skoro pět dní, tam bychom toho moc neodzávodili. Tady naštěstí trvala jen den. Přesunuli nám potom start sobotní etapy na bezpečnější místo, jenže zase nastal problém, že byl na trase sjezd ve skoro stokilometrové rychlosti. Spoustě týmů začaly ve vedru bouchat galusky a některým nevydržel ani materiál. Vzniklo nebezpečí, že kdyby se jim to stalo při tom sjezdu, mohlo by spadnout dost lidí.
Peloton tedy zastavil pod mostem, kde došlo ke schůzce s organizátory, vedoucí ke zrušení etapy?
Málokdy se stane, aby se všichni závodníci s organizátory dohodli, že by bylo opravdu nebezpečné dál závodit. Byla to výjimečná situace. Nyní však platí nové pravidlo UCI, že pokud bude extrémní zima nebo horko, může taková situace nastat. A je to jen dobře. Samozřejmě, že show pro diváky je důležitá, ale je zapotřebí dbát i na zdraví jezdců.
Co říkáte jménu celkového vítěze v Ománu, kterým se nečekaně stal Rafael Valls z Lampre? Ještě v barvách Footon Servetta i s vámi závodil na Tour 2010 a počínal si tam docela aktivně. Jenže v následujících letech už o něm zdaleka tolik slyšet nebylo.
Určitě je překvapivým vítězem, ovšem tu horskou etapu vyhrál naprosto zaslouženě. Jel ji opravdu nejlíp a zaskočil tím i Tejaye van Garderena a Rafu, kteří s ním úplně nepočítali. Sice naposledy vyhrál etapu v roce 2010, ale vyspěl a je vidět, že na letošních jarních závodech s ním bude třeba počítat.
Které závody čekají nyní vás?
Měl bych jet Strade Bianche, pak Tirreno-Adriatico, kde budu pomáhat Albertovi, a potom možná i San Remo, ale to je otázka. Bude záležet na tom, jak se dám dohromady z Tirrena.
Strade Bianche, kde jste loni skončil pátý, pojedete na sebe?
Budeme tam jako lídři tři, ještě Peter Sagan a Benatti, což je i lepší, protože ten závod je natolik specifický, že se komukoliv může cokoliv stát.
A vše další je nejasné? Ptát se na možný start na Giru je ještě brzy, že?
To je. Čekáme na datum arbitráže. Až potom budeme moci zase plánovat.
