Jaká tedy byla vaše 19. etapa?
Špatně jsem se vyspal a ráno jsem se necítil moc dobře, propotil jsem celou noc. Nevím, co bylo špatně, ale byl jsem před startem hodně nervózní. Abych řekl pravdu, trošku jsem z té etapy měl strach. Ale dopadlo to nad očekávání, můžeme být spokojení.
Dokonce jste na svazích do Cervinie tahal tempo silné skupinky, kde jeli i Contador, Landa a Kruijswijk. Až později se k vám připojil váš pomocník Mikel Nieve.
Kluci z týmu pro mě odvedli dneska úplně úžasnou práci. Díky Mikelu Nievovi jsem získal i hodně času na své nejbližší soupeře v pořadí (Amadora a Trofimova), musím kluky fakt pochválit. Pohoda to dneska rozhodně nebyla, měli jsme tři těžké kopce, bylo fakt teplo a etapa měřila 236 kilometrů. Těch šest a půl hodiny bylo opravdu těžkých.
V čele vaší skupinky jste se otáčel na Contadora a ostatní. Ponoukal jste je, aby vás vystřídali?
Potřeboval jsem najet na ty ostatní, co zůstali za námi, nějaké vteřiny, ale Contador a Landa neměli zájem jet. Tak já jsem musel jet. Otáčel jsem se na Kruijswijka, jestli pomůže, bylo to přece i v jeho zájmu. Naštěstí tam potom přijel Mikel Nieve a udělal za mne velkou práci.
Těžké to bude i zítra při stoupání do Finestre a Sestriere. S jakým plánem do poslední horské etapy půjdete? Vyčkávat, nebo i útočit?
Včera jsem mluvil se svým bývalým koučem panem Bauerem, kterému už je skoro sto let. Říkám mu: Budu šetřit síly. Ale on mi povídá: Budou si sice o mně všichni myslet, že jsem blázen, ale ty víš, Leo, že nejsem blázen. Ty nesmíš šetřit síly, musíš hledat prostor pro útočení. Takže to teď beru tak, že nejlepší obrana je útok. Zkusím to znovu a uvidíme.
