Teď už asi nebudete patřit mezi biatlonisty, pro které jsou závody v Anterselvě neoblíbené, že?
Tak já jsem se tu už předloni poprvé v kariéře dostala ve svěťáku do stíhačky. Teď se mi to tady také povedlo, takže si na Anterselvu stěžovat nebudu. A Verča Vítková už asi taky ne.
Přesto, poslední kolo vás asi stejně jako každého v této nadmořské výšce muselo pořádně bolet, ne?
To jo. Měla jsem docela smůlu, že jsem jezdila celý závod sama a neměla se koho chytit. Ale potom jsem na trati, v takové mé nejhorší chvíli, potkala Tiril Eckhoffovou (Norka měla o kolo méně). Tak jsem se jí snažila chytit a nakonec mě dotáhla až na stadion. Ona se vydýchávala před střelbou a já se s ní aspoň chvilku udržela.
Vaše střelba byla tentokrát bezchybná. Připadáte si na střelnici čím dál jistější?
Při ležce už jsem si docela jistá. Ale ve stojce ještě mívám výkyvy, které končí většinou dost blbě, třeba trojkou. Snažím se na tom pracovat, aby se mi stávaly co nejmíň. Většinou mám proto problémy se čtyřpoložkovými závody.
Po projetí cílem vaše jméno docela dlouho svítilo na tabuli dokonce i v první desítce. Jaký to byl pocit?
Pěkný. Věděla jsem, že za mnou ještě jede spousta holek, které mě mohou porazit, i když se dvěma nulama se tady už dal předvídat dobrý výsledek. Jenže i tak jsem zůstávala spíš pesimistická. Já jsem vždycky ve sprintu hlavně ráda, když se z něj probojuju do stíhačky. A ještě radši jsem, když dojedu na bodech.
Teď je to tedy s velkou jistotou na bodech.
Nooo, to je. Ale uvidíme, co s tím bude ve stíhačce.
Vyběhnete do ní z patnáctého místa, také to bude pro vás ve Světovém poháru nový zážitek.
A kolem mě budou startovat rychlejší běžkyně, jsou tam v pořadí docela velká jména. Jsem zvědavá, co to provede s mojí střelbou a jak se s tím dokážu poprat.
Zvolit správné tempo je v této nadmořské výšce velmi důležité strategické rozhodnutí.
Právě. Ve sprintu jsem to rozjela s nižší frekvencí a doufala, že až do cíle vydržím. Tady když tempo v prvním kole přetáhnete, už to potom nejde zachránit. To si musím pohlídat.
Ve své předminulé sezoně jste získala jediné bodované umístění ve Světovém poháru, v této sezoně už jsou tři. V čem nastala největší změna?
Myslím, že letos jsem akorát navázala na předloňskou sezonu a teď se to posouvá dál. Ta loňská sezona byla naopak nepovedená a už od léta pro mě dost těžká. Letos jsem se přes ní dostala a dál bych se chtěla přinejmenším udržovat na téhle úrovni, nebo ji ještě posilovat. I ten můj běh se posouvá dál. Oproti Östersundu, kdy jsem se dost trápila, se na lyžích cítím dost dobře. Jen ještě nevím, co všechno si mohu dovolit, abych tempo udržela až do cíle. Na tom chci zapracovat.
Jistota olympijské nominace, kterou od minulé neděle máte, vám dodala energii navíc?
Určitě. Ale spíš jsem to tady v Anterselvě brala tak, že jde o můj poslední závod předtím, než budu před olympiádou zase delší dobu jen trénovat a pracovat. Takže jsem se tímhle závodem snažila nabrat i motivaci do dalších tréninků.
Startovala jste už před šesti lety na Olympiádě mládeže v Innsbrucku. Jaké je chystat se nyní na tu dospělou?
Každý, kdo tam tehdy v Innsbrucku byl, si tehdy představoval, jaké by to asi bylo, kdyby se dostal i na velkou olympiádu. Já nejsem člověkem, který by si dával dlouhodobé cíle. Snažím se vždycky co nejlíp vypořádat s tím nejbližším závodem, co mě zrovna čeká. Takže jsem se úplně k olympiádě neupínala. Ale každý sportovec samozřejmě chce jet jednou na olympiádu.
Jessica Jislová na trati štafety v Oberhofu
Trenéři ve čtvrtek doplnili coby čtvrtou ženu do olympijské nominace Markétu Davidovou, vaše dvakrát úspěšná štafeta je tedy nominovaná kompletně. Stává se ženská štafeta závodem, ve kterém si nyní jako tým věříte?
Je to možné. Hlavně jsme si všechny čtyři docela sedly. Není na nás tlak, je to takový kamarádský závod, ve kterém se navzájem podporujeme. Docela se těším, až budeme zkoušet, jestli jsme schopné vytáhnout to společně ještě výš než na šesté místo. Ať už na olympiádě, nebo ve svěťáku.
