Vavřinci Hradilkovi stačilo při závěrečném podniku seriálu v Pau postoupit do finále kajakářů a měl by vzhledem ke svému bodovému náskoku celkový titul prakticky jistý.
Semifinálová jízda, o které si myslel, že byla velmi vydařená, by jej bez potíží mezi elitní desítku posunula. Jenže rozhodčí mu „připařili“ padesátivteřinovou penalizaci za neprojetí branky číslo 17.
„To žádná kule nebyla, byl jsem v bráně,“ marně se bránil. „Kdybych udělal chybu a nepostoupil jsem proto do finále, tak to přijmu. Ale takhle?“
O dva dny později v Praze o celé události s odstupem času hovoří: „Nechci mluvit o křivdě. Nechci ani brečet. Ale chci o tom mluvit, protože šlo o velkou chybu rozhodčích. A já bych chtěl napomoci tomu, aby se takové chyby nestávaly.“
Když si po jízdě pustil video inkriminovaného momentu, rozčílil se. „A dost emotivně jsem na toho rozhodčího vyprsknul. Rozhodčí mi pak řekli, že v době průjezdu si na videu zakrývám hlavu listem a že proto podle toho videa nemohou rozhodnout. Což byl naprostý nesmysl.“
Hradilek tím přišel i o prize money 4000 eur za celkové vítězství ve Světovém poháru a o další s tím spojené bonusy. „Přitom Světový pohár je jediný podnik, kde nějaké prize money můžeme získat.“
Po závodě za ním přišli zahraniční trenéři a dokonce i hlavní rozhodčí, který mu tvrdil, že s ním soucítí. „Tak to už byl pro mě jen takový hřebíček.“
O události diskutoval Hradilek dokonce i s technickým ředitelem Mezinárodní kanoistické federace ICF. „Ten mě na závodech odbyl, tak jsem mu napsal dlouhý mail. On mi teď volal, snažil se mě uklidnit, ale neuklidnil.“
A teď Londýn. Vždy tam stál na stupních vítězů
Náladu si může zlepšit v posledním závodě sezony, kterým bude v polovině září mistrovství světa v Londýně. „Po té situaci v Pau mám teď ještě větší motivaci i chuť. Hrozně se těším.“
Právě v Londýně vybojoval v roce 2012 olympijské stříbro. Celkem zde zatím za kariéru startoval třikrát a vždy se umístil mezi nejlepšími třemi. „Tak uvidíme, jestli bude platit Do třetice a dost - nebo jestli tu svojí sbírku ještě rozšířím.“
Význam závodu navyšuje skutečnost, že jde zároveň o mezinárodní olympijskou kvalifikaci a že tam lze zároveň sbírat i body do interní české kvalifikace do Ria. „Tím pádem je to i trochu větší mistrovství světa než obvykle,“ říká Hradilek.
Kamarád ho zlákal k filmu
Olympijské hry v Riu 2016 sice už nosí v hlavě, ale zároveň tvrdí: „Nechci se k nim upínat.“
Mezi koncem letošní sezony a začátkem té příští se ještě promění ze sportovce na herce. Jeho kamarád, scénárista a producent Josef Urban, jej oslovil s nabídkou na roli ve filmu.
„Dost jsem o tom přemýšlel,“ říká Hradilek. „Lákalo mě to, ale musel jsem zvážit spoustu věcí, hlavně časových. Producent však o mě hodně stál, tak jsem do toho šel. Ta postava mě zaujala, je mi blízká.“
Půjde o televizní film podle skutečného příběhu o horolezci v době protektorátu. „Bude to pro mě docela velké vytížení, ale natáčet začneme hned po mistrovství světa, to bych měl stejně volno,“ připomíná kajakář.
Nebude prvním hercem v rodině, dva příbuzní si v minulosti zahráli malé děti v komedii Na samotě u lesa a strýc ztvárnil Havranpírka ve filmu Osada Havranů.
„Tak to nevím, jestli strejdu překonám,“ směje se Hradilek. Každopádně už pilně studuje: „Čtu si jak o té roli a příběhu, tak o různých hereckých praktikách. Už měsíc se na to připravuju.“
