Najednou se kolem zlaté Hejnové začaly sbíhat zástupy lidí, byť natěšení Číňané možná vůbec netušili, kdo to vlastně v červeném dresu s nápisem Czech Republic je.
Stejné zástupy Hejnové z Česka hned večer posílaly gratulace. „Ale stihla jsem odpovědět jen nejbližším, na zbytek si musím vyhradit hodinu, dvě,“ smála se 28letá překážkářka.
Tolik jich bylo?
Strašně moc!
O čem se vám zdálo?
Nespala jsem moc dobře. Ne že by se mi hlavou honil ten závod, ale budila jsem se a vstávala jsem brzo, asi v devět. Přitom jsem tady jindy spávala do jedenácti.
Jak se vstávalo dvojnásobné mistryni světa?
Asi úplně normálně, žádná změna.
Nohy vás bolí?
Nevím, čím to je, ale cítím se docela dobře. Unavená trochu jsem, ale ne bolavá, namožená, po jiných závodech bývám víc rozbitá. Je to dané tím, že se to povedlo, a když se závod povede, tak je tělo v takové euforii, že ani nebolí.
Už jste svou zlatou jízdu viděla?
Vzhledem k tomu, že nám v hotelu nejde připojení, tak jsem se nemohla podívat na nic. Až když mi v Nike gratulovali, jsem to viděla poprvé a vypadalo to pěkně. Až přijedu domů, pustím se ti to několikrát. Dělám to tak s většinou závodů.
Viděla jste u sebe nějaké chyby?
Ony tam chyby moc nebyly.
Jak budete ještě hledat motivaci pro Curych, kde jde o celkové vítězství v Diamantové lize?
Tam půjde o hodně, bude to vlastně souboj jen mezi mnou a Jamajčankou Spencerovou. Ale ona tady moc nepřesvědčila, tak doufám, že jí to vydrží a že to dobře dopadne. Určitě mám na to velkou motivaci zvítězit.
