Kdyby se dostal do finále váhové kategorie do 81 kilogramů, už si mohl objednat letenku na olympijské hry. Na těch posledních v Sydney získal senzační stříbro.
Jenže teď hrozí, že Kraj boxerský turnaj uvidí jen v televizi. Zbývá mu poslední šance: koncem dubna se musí probojovat do finále v ázerbájdžánském Baku. „Když nepadnu rozhodčím do oka, nemám šanci. Oni si s výsledky můžou dělat, co chtějí,“ tvrdí.
Evropští boxeři měli tři cesty, jak se probít na olympiádu. Z evropského šampionátu, při kterém Kraj zkrachoval, postupovali semifinalisté, ze dvou kvalifikačních turnajů vždy dva nejlepší: „Byl by to férový systém, kdyby byli féroví i lidé okolo. Ale co bych měl čekat, když šéfové evropské federace EABA jsou z Turecka a Bulharska? Táhnou spolu.“ Boxeři z Česka dosud nevybojovali pro aténskou olympiádu žádné místo.
Vypadá to, že šestadvacetiletý Kraj si pořád stěžuje, jenže jeho jasné páteční vítězství viděli všichni kolem ringu. Reprezentační kouč Žáček, trenéři ostatních týmů i mladí čeští šermíři, kteří zrovna v Bulharsku mají mistrovství světa. „Ve čtvrtém kole Turek padl po pravém zvedáku, úplně nadskočil a pak se sesul. Rozhodčí mu pomáhal vstávat,“ popsal Kraj.
A co tedy oficiálně protestovat? Výprava by musela zaplatit 100 dolarů a čekat na ortel. „Jenže o protestu rozhodují stejní lidé, kteří mě zařízli. Smetli by to ze stolu.“ V pondělí večer se Kraj vrátil.
Čekala na něj manželka a dvouletý synek Ruda. Už dva dny se boxer chodí doma v Mělníku proběhnout, chce si od ringu odpočinout a dostat do pohody, aby při poslední šanci uspěl.
A když ne? „Tak půjdu rovnou k profíkům.“ O přestupu z amatérského ringu mluvil už po Sydney 2000, jenže pak se zranil a změnil názor.
Vydržím do Atén, plánoval tehdy. „Když nevyjdou Atény ani profíci, tak s boxem seknu a začnu trénovat. Stejně už mi takové myšlenky běhaly hlavou, loni jsem byl jalový, nevyladěný. Teď se naopak cítím ve formě, jsem jak rozjetá lokomotiva.
Ale je mi to k ničemu.“
Zatím, dodá slůvko, které ho drží v naději.
