Občas tak trochu klame tělem. Na basketbalistu spíše menší postava. Bystrý pohled a nenápadný suchý humor. Silný přízvuk v angličtině. Příjemný, uctivý společník původem z přímořského Tel Avivu, centra nejturbulentnější části světa, ale nyní pevně zakotven v poklidném Polabí a v Praze. Ronen Ginzburg. Aneb ten, který dovedl české basketbalisty na mistrovství světa.
Vlastně k němu sedí, že hned po postupu, kdy v bosenském Sarajevu téměř odbíjela půlnoc, pronesl: „Můžeme být ještě lepší.“
Naděje, úspěch, pád - a superúspěch. Jak se rodil český basketbalový sen |
Izraelec Ginzburg přišel do Česka, aby snil ve velkém. Už v roce 2006 jako asistent krajana Muliho Katzurina pomáhal budovat impérium Nymburk. Neotřesitelný národní hegemon mu posloužil nejen pro budování vztahů s tamními oporami, které často tvořily reprezentační jádro.
„Už když jsem poprvé přijel, do této země jsem se zamiloval. Je to můj druhý domov,“ říká kouč přezdívaný všemi Neno.
Ginzburg je extrémně pracovitý. Zvídavý, a tím pádem nezakrnělý v metodách. Češtinu z něj příliš nevypáčíte, ale bývalý nymburský hráč Radek Nečas líčil: „Myslím, že rozumí víc než dost. Někdy jsme byli překvapení, když jsme se bavili česky - a on náhle zareagoval.“
Nečas to vyprávěl v roce 2015 na mistrovství Evropy, kde nastal první Ginzburgův vrchol: Češi obsadili historické 7. místo a dostali se i do olympijské kvalifikace o Rio (byť tu už nezvládli).
Národní tým Izraelec přebral o dva roky dříve a s gustem opakoval historku: „Když jsem přišel s tím, že můžeme hrát o olympiádu, všichni se mi smáli.“
Tohle bylo z hlediska jeho trenérství nejrozhoupanější období. Sláva na Eurobasketu 2015, návrat do Nymburka, kritika dva roky poté po 20. místu na ME.
Dostal jasně na výběr: už žádná dvojrole reprezentace a klub, ale jen jedno angažmá. Odmítl i peníze z Ruska: „Cítím velkou zodpovědnost k národnímu týmu.
Už když jsem k němu přicházel, měl jsem pocit, že máme na něco velkého. A teď mám stejný pocit zase.“
A muž, co je doma ve dvou zemích, se nemýlil.
