„Naše výkony nejsou špatné, ale zároveň nelze říct, že by byly perfektní. Kdo trochu rozumí basketu, tak ví, že chyb a limitů je v naší hře pořád dost. Od katastrofální letní přípravy, kdy jsme se báli, že sezona skončí průšvihem, jsme se ale dost zvedli,“ je rád svitavský rozehrávač Roman Marko.
Z posledních deseti utkání jste prohráli jen dvakrát... Jak si užíváte tuhle vítěznou sérii?
Jestli si to užíváme... (přemýšlí) To je asi silné slovo. Nějak extra to neprožíváme, protože kdybychom to nějak moc slavili, tak by to bylo hodně naivní a předčasné. Teď začíná druhá polovina sezony a ta šňůra vlastně nic neznamená. Za výhry jsme samozřejmě rádi, ale je to pořád jen jedna půlka. Vrchol sezony je ještě daleko před námi. Prosinec se nám hodně vydařil, ale přeceňovat se to nedá.
Už loni jste ukazovali, že se s vámi musí počítat, ale letos to naplno potvrzujete. Co podle vás stojí za tím výrazným zlepšením Turů?
Zatím se hodně projevuje to, že většina kádru už je druhou sezonu pospolu a hrajeme jeden za druhého. Můžete to vidět třeba na hře Opavy, která je pohromadě pět šest let a je to hodně znát. Samozřejmě je potřeba k tomu přidat i nějaké úsilí v tréninku a dodržování herních pravidel, ale to se nám zatím docela daří. Taky je to dané tím, že se neustále zlepšují podmínky v klubu. Svitavy mají pořád ambice se posouvat dál a nestagnovat... Nejde asi vybrat jeden faktor, všechno to jde ruku v ruce.
Kde se podle vás tenhle vlak může zastavit? Kde v kontextu s posledními výsledky vidíte Svitavy v letošním ročníku? Bavíte se už o něčem konkrétním?
Vůbec o ničem takovém se nebavíme, nebo jsem alespoň nikoho neslyšel, že by o tom mluvil. Nějaké přehnané sebevědomí by nás mohlo hodně rychle potrestat. Liga má hodně kvalitních týmů: Pardubice, Děčín, Opavu, i když se jí nedaří, je tu také nebezpečné Olomoucko... Takže kdybychom o sobě mluvili, že jsme nějací přehnaně dobří, vymstilo by se nám to.
Zmínil jste Pardubice. To je poslední tým, který vás dokázal porazit (85:93), byť vás po tom utkání trenér Růžička hodně chválil. Dá se to díky tomu do jisté míry nebrat jako prohru, i když výsledek je jasný?
Na Dašické se nám dlouhodobě nedaří, nevím čím to je. Prohráli jsme o osm bodů, ale dokázali jsme se vrátit do toho utkání a útočili jsme na výhru. Možná, kdybych já zahrál o něco líp, tak to mohlo dopadnout, ten zápas se mi však bohužel vůbec nepovedl. Ale takový je sport. Je to jedna prohra u silného soupeře, takže nemá cenu se z toho nějak hroutit a dělat tragédii. Pardubice prostě doma potvrdily kvalitu, my se z toho musíme poučit a jít dál.
Vám osobně utkání nevyšlo hlavně kvůli Viktoru Půlpánovi, který vás prakticky vymazal ze hřiště. Jak jste se s tím v průběhu duelu vyrovnával?
Pardubice hrají takhle proti mně vždycky. Snaží se mě brát po celém hřišti tak, aby mi vzali co nejvíc sil a já se nemohl dostat do nějaké své pohody... Viktor je známý tím, že je výborný obránce, navíc je vysoký, má dlouhé ruce i nohy a je hodně nepříjemný. Ale jak už jsem říkal, je to jen jeden zápas. U nás doma to zase může být všechno jinak.
V posledním utkání jste právě u vás na kousky rozebrali Opavu, která prohrála skoro o čtyřicet bodů (96:58)... Co se stalo?
Je to nebezpečný tým, účastník Ligy mistrů, ale letos se zatím nemohou dostat do pohody. Možná jsou i trochu unavení z toho cestování, protože přece jen nejsou Nymburk a nejsou zvyklí na takovou zátěž. Nicméně to utkání bylo v první čtvrtině vyrovnané, hráli jsme docela dobře, ale netrefovali jsme volné střely. Naštěstí se nám ovšem podařilo Opavu ubránit a nepustit ji do žádného trháku. Hráli jsme týmově a chytli se díky lehkým košům. Do přestávky už to bylo skoro o dvacet, báli jsme se, že by nás hosté mohli dotáhnout trojkami, ale nestalo se. Zahráli si všichni a opravdu nám to vyšlo.
Jak jste si potom užil vánoční svátky a silvestr?
Odjel jsem do Prahy, kde žiju, a volno jsem strávil v poklidu doma s rodinou a se svým psem. Hodně jsem se věnoval procházkám po lese, zašli jsme do města na kafe nebo na večeři. To je pro mě relax. Jsou to ale takové standardní věci, že bych měl nějaké speciální vánoční zvyky, to zase ne.
Předposlední den roku jste dostal možnost zahrát si utkání hvězd. Jak jste celou akci vnímal?
Užil jsem si to. Bylo to parádně zorganizované, vyprodaná hala (1 900 diváků), fakt dobré zpestření. Člověk i pokecá s klukama z jiných klubů, pobaví se při dovednostních soutěžích... To bylo také zajímavé koření celé události. Hlavně ta smečařská byla na dobré úrovni a bylo k vidění několik hezkých kousků. Taky se mi líbila hra jeden na jednoho. Všichni si to užili.
Zahráli jste si proti sobě s týmovým kolegou Šimonem Puršlem. Prožívali jste to společně? Hecovali jste se nějak?
Vůbec ne. Vlastně jsme se o tom téměř ani nebavili. Na hřišti jsem ale samozřejmě Šimona vnímal. Myslím, že Kamil Švrdlík ho tam párkrát docela slušně osekal, i když to byla jen exhibice (směje se), ale jinak jsme to spolu neřešili.
Pojďme zpátky do ligy. Vy nejen letos patříte ke svitavským oporám. Pomáhá vám osobně v dobrých výkonech a celkové pohodě například nedávno podepsaná nová smlouva? (Marko s Tury prodloužil do roku 2021)
Ani bych neřekl. Takhle to nevnímám, protože když jsem na tréninku nebo v zápase, tak nad takovými věcmi nepřemýšlím. Každopádně ovšem to, že mi Svitavy nabídly prodloužení o další dva roky, určitě beru jako projev toho, že si mě váží a počítají se mnou. To je pro každého hráče hodně pozitivní, ale vyloženě mi to nepomáhá.
Dnes vás čeká Kolín (od 18 hodin). Co bude pro vás v tomhle utkání nejdůležitější?
V Kolíně se hraje velmi těžko, protože ta jejich tělocvična je hrozně specifická. Pokud se domácí chytnou střelecky, tak je hrozně těžké je zastavovat. Musíme k tomu zápasu přistoupit velmi zodpovědně. Kdybychom do Kolína přijeli jako mistři světa, tak může být začátek zápasu klidně 15:0 pro něj. Všechno bude začínat od poctivé obrany.
