Z kraje luk a pastvin pod pyrenejskými velikány se v neděli přesunuli k palmám v okolí Nimes, na pomezí Středozemního moře. Cyklistická Tour změnila scénu a ve druhém volném dni se za koncertu cikád nadechla k rozhodujícímu týdnu.
Vyrovnanost výkonů je zbraň. S tou svojí Kreuziger vede statistiky |
Roman Kreuziger do něj vstoupí ze 14. místa. Nepostihla ho žádná větší krize, v neděli byl v horách aktivní v úniku, stoupá pořadím. Ve 33 letech se stal bardem pelotonu, těžícím jak z vyrovnanosti výkonů, tak z dlouholetých zkušeností. Naučil se rozpoznat, co si může na trati dovolit, aby se neocitl za svými limity a na hraně kolapsu.
Přesně víte, co udělat, abyste se během etapy nedostal příliš hluboko do červených čísel?
V červených číslech se ocitnete pokaždé. Jde o to, jak dlouho v nich můžete zůstat, abyste přežil.
A jak dlouho?
Někdy pět, jindy deset minut. Záleží, jak se vám od začátku etapy jede. V neděli byl v Pyrenejích začátek etapy tak extrémně rychlý, že největší intenzita se jela v prvních dvou hodinách. Pak už jsme se do červených čísel ani tolik nedostávali.
Víc dáte na to, co vám oznamuje počítač na kole, nebo co vám napovídá vaše tělo?
Tělo. V jednorázových závodech wattmetr a watty vůbec neřeším. V týdenních etapácích se jimi trochu řídit mohu. Napoví mi, jak moc se mohu zmáčknout, když udržím stejná čísla jako při intenzivním tréninku. Ale na Grand Tour tohle nejde.
Tour de France 2019Speciální příloha iDNES.cz |
Proč ne?
Tady vstupuje do hry spousta dalších faktorů, extrémní délka závodu, narůstající únava. Čísla jsou najednou zrádná, kolikrát vám tepovka vůbec nesedí k wattům. Musíte vnímat, kam vás pustí tělo, a ignorovat, co vám říká wattmetr.
Přesto se traduje, že wattmetry ovládají dnešní daty svázanou cyklistiku a určují úsilí jezdců.
Jsou dobré pro trenéra, aby z nich vyčetl, co se s vámi v závodě odehrávalo a proč vám případně tělo vypovědělo. Ale v žádném případě se jimi nedá řídit.
Roman Kreuziger (zprava), Romain Bardet a Vincenzo Nibali v úniku 15. etapy Tour.
Máte tedy daleko k typům, jako je Chris Froome, který se na wattmetr při závodě neustále dívá?
Podle mě se na něj ani Froome moc nekouká, i když si to všichni o něm myslí. To jeho neustálé sklánění hlavy je spíš způsob, jak si zvykl na kole dýchat. Když máte hlavu skloněnou, dýchá se vám mnohem líp.
O vás platí, že čím jste starší, umíte z řeči těla číst mnohem lépe?
Ano. Už své tělo znám natolik, že poznám, co od něj očekávat.
Třeba už před etapou?
Během prvních 30 kilometrů etapy, když mám těžké nohy. Ale jsou různé stavy těžkých nohou. Někdy je během etapy rozhýbáte. Nejhorší je, když vám připadá, že jsou ty nohy jaksi prázdné, bez energie.
Kdy jste zažil naposledy takový stav?
Po prvním volném dni, v rovinaté etapě z Albi. A pak ve čtvrtek v první pyrenejské, kdy se sice jelo solidní tempo, ale favorité nezávodili. Za to jsem byl vděčný, cítil jsem, že mi něco chybí.
Často se vám stává, že hlava přesvědčuje tělo: ještě to půjde?
Hlava určitě dělá velký rozdíl, zvlášť teď, když je peloton tak vyrovnaný. Hlava rozhoduje o tom, kdo je schopný trápit se déle.
Na začátku Tour jste vypadal nervózně, zato po nedělní etapě jste mi připadal uvolněný. To proto, že jste ze sebe setřásl obavy, zda zvládnete Pyreneje?
Možná jen proto, že jsem věděl, že nás čeká den volna. (směje se)
Pomůže hlavě, když během etapy ve vysílačce slyšíte, kdo všechno je za vámi? Motivovalo vás, když jste se v neděli od sportovního ředitele dozvídal, že za sebou necháváte vrchaře, jakými jsou Quintana, Dan Martin nebo Aru?
To ano. Jenže potom vás předjede letící Pinot a vy si říkáte, jestli vám ještě zůstaly reklamy na kraťasech, nebo jestli je tím průvanem všechny serval. Ale je pravda, že poslední dva dny v Pyrenejích, i když jsem se trápil, se mi nejelo špatně. Trápil se každý. Obzvlášť neděle byla dost přes klapku, 185 kilometrů, kdy se od startu do cíle jelo pořád naplno.
Roman Kreuziger a jeho relaxace v hotelu týmu Dimension Data během volného dne Tour.
Říkáte si: Sláva, už jen týden?
Řekl bych si to, kdyby nás čekalo pět rovinatých etap - a ani ty nebývají na Tour jednoduché. Ale čekají nás teď dvě etapy, které sice vypadají rovinatě, ale mohou být zrádné i kvůli vedru. A potom tři rozhodující etapy v Alpách. Hned ta první bude nejtěžší, se spoustou kopců a více než šesti hodinami v sedle.
Třetí týden TourRovina, Alpy, Paříž Šest etap dělí cyklisty na Tour od cíle v Paříži. Dnešní, 16. etapa okolo Nimes by měla být sprinterská, ale hrozí nebezpečí bočního větru. Středeční, 17. etapa zavede peloton do Gapu, s horskou prémií 3. kategorie před cílem a možná opět hromadným dojezdem. Pak to přijde. Alpy. Letos vyšší než obvykle. Ve čtvrtek 208 kilometrů s Izoardem (2 360 m) a Galibierem (2 642 m) do Valloire. V pátek Iseran (2 770 m) a horský dojezd v Tignes (2 113 m). A v sobotu další horská koncovka ve Val Thorens (2 365 m). Vítěze pak v neděli oslaví Champs-Elysées. |
Pozorujete, že úpravy stravy, které jste letos provedl, vám pomáhají, aby se vaše tělo cítilo v horách lépe?
Určitě je to znát, jsem lehčí, i váhu držím. I když teď, jak už je tělo unavené, se hodně zaplňuje vodou, takže se mi váha zvýší. Můžu mít reálně třeba 67 kilo, ale váha mi ukáže 69, protože tělo je plné vody. Zato až se vrátím z Tour, budu najednou o tři kila lehčí. Naši kuchaři proto hodně používají fenykl, chřest, okurku, aby nás tím trochu odvodnili. I když doktor by nás měl raději zavodněné. Musíme to vybalancovat.
Letošní Tour je co do vrcholů nejvyšší a možná i nejtvrdší ročník posledních let. Souhlasíte?
Určitě patří k nejtěžším. Jen si vezměte, kolik jsme už nastoupali metrů a co nás ještě čeká. A zároveň ty rychlostní průměry, které jezdíme... Navzdory všem těm výškám je to i jedna z nejrychlejších Tour.
Co myslíte, kdo ji vyhraje?
Překvapením by byl Landa. Má sice větší ztrátu, ale nebojí se útočit, tak proč ne? Je to otevřená Tour.
S velmi nečekaným lídrem.
Alaphilippe v neděli naznačil, že to asi v Alpách nebude úplně ono. Skončí do desítky, podle mě však nevyhraje. Jsou tu Ineos s Thomasem a Bernalem, silně vypadají Pinot a Kruijswijk i jejich týmy. Ale Pinot byl loni na Giru tři dny před koncem kandidátem na titul, načež v poslední horské etapě zkolaboval a skončil. Může se stát ještě spousta změn, skoro každý den tu někdo vybouchne. Základem je zůstat zdravý a bez pádů, i pro mě. V Paříži uvidíme, co z toho vznikne.
