Letos mu dobíhá smlouva, touží předvést, co dovede. Proto se nyní dlouho chystal na Kanárských ostrovech. Na závody, kde se z pomocníka stane lídrem.
Ardenské klasiky jsou opět jedním z vašich vrcholů sezony?
Určitě. Amstel a Lutych jsou mé nejoblíbenější závody. Těšil jsem se na ně i v letech, kdy jsem nebyl v top formě. A letos ji cítím. Dlouho jsem neměl tak dobré pocity.
Nedělní Amstel jste v roce 2013 vyhrál. Ale víc než na Amstel myslíte na Lutych-Bastogne-Lutych, čtvrtý monument sezony?
Ano. Na Amstelu si otestuji, jak na tom jsem v poslední hodině závodu. Středeční Valonský šíp pak bude takovou loterií a my na ni máme v týmu Albasiniho, který tam byl mnohokrát v Top 10. Zato na kopcovitý Lutych si věřím. Do něj chci vrhnout všechny své karty.
Už jste na něm dojel čtvrtý, pátý, dvakrát sedmý. Cíl je pódium?
Rozhodně. Vítězství nebo pódium na Lutychu je mým velkým cílem do dalších let kariéry.
Vaše stáj Mitchelton Scott pojede Ardeny na více lídrů?
To je při klasikách výhoda. Až během závodu určíme, kdo se cítí nejlíp. Ale na Lutychu by mělo být už dopředu určeno, že pojedeme na mě. Tedy pokud v předchozích závodech prokážu formu. Při tréninku na Kanárech teď se mnou byl i týmový kouč a čísla vypadají moc dobře. Natěšený jsem, teď to jen prodat.
It’s great to be back on these Dutch roads, getting ready for @Amstelgoldrace on Sunday.#AGR @Carlos_Verona https://t.co/XQAZXKizrC
Kostkové klasiky bývají vždy nevyzpytatelné, může se na nich stát cokoliv. Působí na vás podobně i ty ardenské?
Na těch kostkových se závodí odvážněji a lidé se pouštějí do dřívějších úniků. Ardenské klasiky se dají víc předpovídat, i z pohledu favoritů. Speciálně Valverde má na ně zase skvělou formu. (Dalšími favority Amstelu jsou nyní Kwiatkowski, Gilbert, Alaphilippe či Sagan). Ale i na Amstelu se už začíná závodit mnohem dřív. Loni ujela skupina 50 kilometrů před cílem a už jsme ji neviděli. Musíte být připravení, pozorovat ostatní, umět číst závod.
Býval jste především mužem pro velehory. Jak jste v sobě objevil lásku i k těmto kratším ardenským kopcům?
Líbily se mi od doby, kdy jsem je jel poprvé v dresu Liquigasu. Trpěl jsem tam, ale byl jsem nadšený. A pak jsem pozoroval, jak se na nich každý rok posouvám dál. Tohle jsou závody zkušeností. Sice stresující už od neutrálního startu, ale s neuvěřitelnou atmosférou.
Ir Dan Martin mi tvrdil, že na rozdíl od etapových závodů je každá klasika jedním dnem totální cyklistiky. Souhlasíte?
Když dojedete Tour nebo Giro, tak po třech dnech zase sednete na kolo a jste v pohodě. Kdežto po třech stresujících klasikách, kde neustále bojujete o pozici, potřebujete skoro týden odpočinku, abyste se dostali do původního stavu. Za každou chybu na nich platíte, každá malá ztráta se dojíždí hodně složitě.
Lutych je dlouhý 258 kilometrů. Jaký nejdelší trénink jste před klasikami absolvoval? 250 kilometrů?
To ne. Nejdelší byl sedmihodinový, ale na tréninku přece jen nejedu tak rychle jako v závodě. Ale dělali jsme i výbušné, krátké intervaly, aby tělo bylo schopné reagovat na změny rytmu, které mi úplně nesedí.
Co bude po klasikách? Už smíte říci, zda pojedete Giro?
Ne, tým zatím nechce sestavy zveřejňovat, tak o tom nemůžeme mluvit, i když ten program znám. Mohu jen říci, že následující období bude hodně krušné.
Ale v širší nominaci na Giro jste.
V té jsem na všech větších závodech. Závodníky s určitou křivkou výkonnosti nahlašuje tým do té širší patnáctky i pro případ, kdyby se někdo zranil. Teď se chci koncentrovat na klasiky, pak udělám tlustou čáru a vrhnu se na další cíle.
Jaký máte vztah k Giru?
Je to nejkrásnější a nejnáročnější Grand Tour. Vždy tam je neuvěřitelná atmosféra i díky českým fanouškům, kteří to mají do Itálie blízko. Řekl bych, že i policisté jsou tam příjemnější. A při každém ze tří startů se mi tam něco povedlo. Jednou dojet pátý celkově, pak vyhrát etapu a do třetice pomoci k vítězství Contadorovi.
V posledních týdnech jste si otestoval i okruh červnového mistrovství republiky u vás doma v Plzni. Kolikrát jste si ho objel?
Tak pětkrát. Díky pomoci kraje a města na něm hodně vylepšili silnice a postarali se o krásný asfalt, tak by neměly být potíže s defekty.
Je to klasikářská trať?
Určitě. Je pro lidi jako Zdeněk Štybar. Byla by i pro Petra Vakoče, kdyby byl zdravý.
A pro vás?
Bral bych, kdyby byla o něco těžší. Okruh má 275 metrů převýšení. Ale když ho pojedeme třináctkrát, může to být i tak pořádně těžký závod.
Vrchní organizátorkou šampionátu je vaše manželka Michaela. Jak tuto roli zvládá?
Je pěkně rozlítaná, pořád na telefonu. Ale s tím počítala. Baví ji to.
