Více než měsíc nezávodil. Tradičně vynechával kostkové klasiky ve Francii. Až k těm ardenským Roman Kreuziger upínal zrak. Vždyť hned první z nich - Amstel Gold Race - patří k jeho nejoblíbenějším závodům.
A český cyklista v barvách australské stáje Mitchelton-Scott potvrdil, že úzké holandské silnice, intenzivní a krátké kopce i poziční boj v pelotonu mu náramně sedí.
ZPRAVODAJSTVÍKreuziger se pral do posledních metrů o vítězství. |
Ze soustředění na Kanárských ostrovech přijel Kreuziger plný optimismu. Mluvil o skvělých pocitech i číslech, vše měl potvrdit právě na 260 kilometrů dlouhé trase z Maasrichtu do Valkenburgu.
Povedlo se. Na Amstel Gold Race zachytával jednotlivé úniky, vždy se dokázal dotáhnout na soupeře. Jen v cíli poté nestačil ve spurtu na Michaela Valgrena.
„Určitě klobouk dolů před Valgrenem, který absolvoval i kostkové klasiky,“ chválil druhý Kreuziger vítěze a bývalého týmového parťáka - společně s Valgrenem hájili tři roky barvy nyní už neexistující stáje Tinkoff.
O čem ještě Roman Kreuziger mluvil?
O brzkých nástupech. „Měli jsme s Impeym chodit do úniků už 45 kilometrů před cílem. Což se mi povedlo, vždycky jsem tam dokázal být.“
O dlouhé závodní pauze. „Měl jsem strach po dlouhé době bez závodění, jak bude tělo na takovou zátěž reagovat. Nakonec ale můžu být velmi spokojený.“
O úniku s Gasparottem. „Měli jsme silný protivítr, ale spolupracovali jsme velmi dobře. Následně nás dojela skupina s Valverdem, Alaphilippem, Wellensem a také Saganem. Jezdci z Astany - Valgren a Fuglsang - v ní měli převahu.“
O rozhodujícím nástupu Valgrena. „Chvíli jsme zaváhal. Naštěstí se mi povedlo ho dotáhnout. Když jsem se ohlédl a vyhodnotil jsem si situaci rozhodl jsem se tahat, protože týmový cíl byl jasný: mít někoho na pódiu.“
O druhém místě a dalších závodech. „I když je mrzuté nevyhrát, jsem spokojený. Teď je potřeba odpočinout si před středečním Valónským šípem. Už se těším na další klasiky.“