Na pád ale přece jen časem zapomněl a na novou sezonu se moc těší. „Chci se skoky zase bavit,“ řekl na úterní tiskové konferenci.
Předloni se Koudelka stal opravdovou hvězdou, sbíral jedno vítězství za druhým a ta od něj najednou byla vyžadována. Očekávání byla velká, sílil mediální tlak. „Po té sezoně ode mně všichni hodně očekávali. Já se jim ani nedivím a pro moji hlavu a pro psychiku to byla velká škola,“ řekl zkušený závodník, který vstupuje do své jedenácté sezony.
Ta jubilejní desátá možná mnohé zklamala, ale Koudelka s ní byl spokojený.
Pravidelně se ve Světovém poháru umisťoval do 10. místa, připsal si i jedno vítězství. „Výhra v polské Wisle pro mě byla ohromně důležitá,“ přiznal. Utvrdila jej v tom, že skákat umí a že může soupeřit s těmi nejlepšími. Tentokrát bez nepříjemného tlaku.
„Je to úleva. Teď to bude jednodušší,“ věří. Nezačíná jako favorit, největší hvězda, pod drobnohledem novinářů. A to mu má sedět.
Roman Koudelka při posledním triumfu ve Wisle.
Pro sezonu si Koudelka vytkl odvážný cíl, rád by získal na mistrovství světa ve finském Lahti medaili. „Skoky jsou zrádný sport, ale představuji si ji,“ přiznal. Dalším důležitým bodem v kalendáři bude tradiční Turné čtyř můstků, sedmadvacetiletý sportovec by chtěl uspět i v klasických závodech Světového poháru. Ten první ve finské Ruce začíná čtvrteční kvalifikací.
Do Finska odjíždí Koudelka jako čerstvý otec, nedávno se mu narodil syn Karel. „Aspoň se konečně pořádně vyspím,“ zažertoval. „Vůbec nezávidím manželce, co ji čeká. Zatímco já si půjdu do sauny a na masáž, ona bude mít jiné starosti. Od rodiny se mi neodjíždí snadno,“ dodal vážněji.
Ostatně kvůli narození potomka dlouho netrénoval. Nabral více než měsíční tréninkové manko. „Nemohl jsem od manželky odjet. Nešlo to. Ani Ritchie (rakouský trenér Richard Schaller) si to nepřál,“ řekl. Právě se Schallerem poté strávil zbytek léta, často za ním jezdil na individuální tréninky.
Letošní příprava pro něj byla netradiční nejen kvůli rodičovským povinnostem, ale také si po dlouhé době zatrénoval na sněhu. „Ani si nepamatuji, kdy se nám to povedlo naposledy,“ usmál se dobře naladěný skokan, který se minulý pátek vrátil z týmové přípravy v Lillehammeru.
Roman Koudelka při svém skoku v tréninku na závod Turné čtyř můstků v Innsbrucku
Působil vyrovnaně a sebejistě, po dlouhém letním hledání ideálního materiálu - od lyží, přes boty, po kombinézy - mohl říct: „Všechno si sedlo.“
Kombinézy mu nově šije Marek Šablatura, který jinak spolupracuje se sdruženáři. „Je to se mnou těžké, protože potřebuju mít materiál opravdu stoprocentní. A Marek mi ho obstaral. Udělal pro mě maximum, jeho přístup si nemůžu vynachválit,“ smekl Koudelka.
Co se týče lyží, vrátil se na předloňskou délku 243 centimetrů. Loni je měl o dva centimetry kratší. „Dělá to ohromný rozdíl, protože lyže jsou široké a zabírají velkou plochu,“ vysvětloval. K lepším výsledkům mu má pomoct i Tomáš Vančura, jeden z nejslibnějších českých skokanů na lyžích.
„Skáče opravdu dobře. Klobouk dolů za to, kam se za rok posunul. Je pro mě fajn, že se s ním můžu porovnávat. Potáhneme jeden druhého nahoru,“ říká o Vančurovi a dodal, že nadějný závodník může skákat do desátého místa.
Posoudil to zkušeným okem. Ve Světovém poháru začíná patřit k nejstarším borcům.
„Ale jak říká Jakub Janda, věk je to jenom číslo. Já si to nepřipouštím,“ rozesmál se. „Pořád se v hlavě cítím jako mladý kluk, který přijel s Jandou na závody a vzhlížel ke starším borcům.“
Mladý kluk, který vstupuje do jedenácté sezony. „Je to moje šťastné číslo, tak uvidíme.“
Bude šťastná i sezona?
