Francouzi dali světu třeba horkovzdušný balon, kalkulačku nebo potravinové konzervy – a ve vynálezech tak trochu pokračují. Protože jak říká Gilles Jourdan: „Tohle nebude střecha, ale deštník.“
Vítejte v budoucnosti, které se konečně dočkala i oranžová říše. Včera ještě musel antukový bohatýr Rafael Nadal na cestě za svým 11. titulem dohrávat duel z předchozího dne, protože Roland Garros jako jediný z grandslamů nemá nad centrkurtem zatahování. Tak dlouho se jim pošklebovali, až v Paříži zvolali: „Poručíme i dešti – a po svém.“
Vysněná střecha, pardon deštník, přijde v roce 2020. Ale modernizační hostina probíhá, trochu nepovšimnuta, už nyní. I v zahradách.
Davy nemizí, kurty přibývají
Blízký Buloňský lesík je pořád v určitých pasážích plný kurtizán, jinak spíš sloužívá chodcům, běžcům, cyklistům či maminkám s kočárky. Pokud by šlo expandovat tímto směrem, bylo by vše snadné.
Jenže ono je potřeba vecpat inovace pod rušnou Avenue de la Porte d’Auteuil, která zelené plochy dělí od areálu pojmenovaného na památku pilota Rolanda Garrose.
Prostor je omezen. Fantazie ne.
I proto světová jednička Simona Halepová musela na samý západ areálu na kurt číslo 18. Což v Paříži není žádná potupa. „Stihli jsme to za rok, protože jsme mohli využít základů,“ říká o nenápadné změně Jourdan. Kurt stojí na místě bývalé tělocvičny; vhodný pro televize, kapacita tak akorát: asi 2 200 míst.
„Možná to u světové jedničky zní divně, ale aspoň bude natřískáno, což se na Chatrieru nestane,“ odhadoval expert Eurosportu a bývalý slavný hráč Mats Wilander – a přesně tak to dopadlo. I loňská šampionka US Open Sloane Stephensová si po své premiéře na osmnáctce pochvalovala: „Bylo to tu milé.“
Roland Garros 2018Zpravodajství, rozhovory, reportáže, statistiky |
Ze západního cípu na ten východní. V botanických zahradách se totiž v podobném utajení rodí eso pro rok 2019: velký kurt pojmenovaný po předválečné šampionce Simonne Mathieuové. Pět tisíc dřevěných sedaček, zeleň vůkol... Tohle bude v rámci všech čtyř grandslamů jedno z nejoriginálnějších, nejdecentnějších míst.
Dva nové kurty za dva roky představují velký pokrok.
MĚNÍCÍ SE ROLAND GARROS. V roce 2019 už se bude hrát i na novém kurtu, pojmenovaném po Francouzce Simonne Mathieuové (vlevo). O rok později bude mít centrální dvorec už zatahovací střechu.
Pohybovat se na Roland Garros si totiž žádá ostré lokty: nacpaná „hlavní třída“ mezi arénami Phillipa Chatriera a Suzanne Lenglenové připomíná spíš hudební festival (a to, že tu lidé nejsou pod parou, bohužel vyvažují svým pohybem s nekoordinovaným motáním ti, již neustále civí do mobilů). Tohle se změnit nedá, davy neprořídnou. Program však může: tenisté získají další plochy, televize taktéž. V případě, že se zhorší počasí, se najednou může další den zápasová smršť lépe rozprostřít.
Ach, počasí, věčná pařížská bolest. Tak už pojďme pod deštník.
Na stávky zapomeňte
Renovace Chatrierova stadionu je nejnákladnější a nejsledovanější. Trvalo to tak dlouho, že si ještě v roce 2016 tehdejší šéf turnaje Guy Forget povzdechl: „Jsem z toho frustrovaný. Modernizace je nutnost.“
Teď na ni došlo, a tak si i pan Jourdan pomalu balí. Kancelář na západní tribuně musí vyklidit do dvou týdnů, v červenci už nebude existovat. V neděli se hraje mužské finále, v pondělí nastoupí stěhováci. Vskutku nefrancouzsky znějící plán vypadá takto: práce od sedmi ráno do deseti večer, to vše šest dní v týdnu a v příznivých měsících dokonce i přes noc. „My si žádné stávky nemůžeme dovolit,“ řekl Jourdan pro New York Times.
Ti škodolibější mohou vše nazývat daní za zpoždění. V Paříži se roky nic nedělo, proto nyní ten kvapík. Sám Jourdan uznává, že jde o riziko. Mezi ročníky 2018 a 2019 bude rozebráno 80 procent Chatrierova kurtu tak, aby bylo vše připraveno na rok 2020 a akci největší.
Tehdy jedenáct obřích ocelových křídel vytvoří střechu-deštník. Když nebe zčerná, což se při Roland Garros stává často, „vyletí“ křídla do žádoucí polohy za pouhých 12 minut. Jiná technologie vychází z jiných podmínek. „Nemáme ventilační ani klimatizační systém,“ vysvětluje Jourdan, že pod klasickou střechou by bylo moc dusno. „A jelikož je u nás tenis venkovní sport, tento pocit divákům zůstane.“
Možná pár desítek z nich bude potřebovat i pláštěnku, protože do horních řad by přes „deštník“ při silném větru reálně mohlo zatékat.
I tak jde o pořádný pokrok. „Chatrierův kurt se stane jednou z nejlepších arén světa,“ věští šéf francouzského tenisu Bernard Giudicelli. „Je to velká výzva, on si ovšem nic menšího nezaslouží.“
Stane se tak sice pozdě, ale přece.
