Opět jej museli ošetřovat, tentokrát se českému tenistovi spustila krev z nosu. Do toho jej v Paříži trápila viróza, ale že by na to snad sváděl porážku? Kdepak. „Ani dnes to nebylo nic dramatického,“ mávl rukou. „Sice nejsem stoprocentně v pohodě, ale zdravotní vliv nehrál žádnou roli.“
Španělský sok byl zkrátka lepší. Veselý si i přes prohru na Roland Garros vylepšil své kariérní maximum.
Jak celý turnaj hodnotíte?
Třetí kolo, je řekl bych, úspěch. Určitě ne neúspěch, odehrál jsem solidní turnaj. Porazil jsem nasazeného Socka a určitě šlo jít i dál, ale bohužel mi dneska chyběla taková ta herní jistota. Určitě méně chyb, měl jsem si líp pomoci servisem. Bohužel vyhrál zaslouženě.
Od úvodu to nebylo ono, že?
Začal jsem špatně. Dostal jsem ho hned do hry, trochu mě převyšoval. Je to s ním těžké, hraje nepříjemně, takové placky, moc to neskáče; mění tempo hry, někdy to tam jen hodí. Nějaké šance jsem měl. Jenže potom, co jsem něco dotáhl a nadechnul se, jsem vždycky sám sebe de facto potopil vlastními chybami. Ty mě stály zápas.
Čím to, že jste po brejku ztrácel vlastní podání?
Těžko říct, kde byl problém. Hrál solidně, já si moc nepomohl prvním servisem, měl jsem hodně těsných autů. Jedna dvě chyby, bylo to 0:30 a on je dost zkušený na to, aby takové stavy dokázal dohrát. Byl konstantnější, méně chyboval. To je na antuce hlavní.
Měl jste motivaci i v tom, že by vás v příštím kole čekal místní triumfátor Rafael Nadal?
Nad tím jsme s trenérem moc nepřemýšleli. Byl by to krásný... Neříkám, že konec (úsměv). Ale určitě by bylo krásné a mimořádné se s ním utkat ve 4. kole na grandslamu, zvlášť tady v Paříži. Ale bylo to daleko. Bylo třeba přejít přes Bautistu a od toho jsem byl strašně, strašně daleko.
Co dál? Očividně by vás pořadatelé turnaje v Prostějově rádi viděli „doma“.
Na jednu stranu bych tam hrál velice rád, ale jsme tady pořád v soutěži ve čtyřhře. A je to grandslam. Půjdeme do debla a uvidíme, jak to dopadne.
