"Jet domů a pozítří zpátky? To je to samé," povídal manažer Jiří Hamza sklesle. Prohra ve Valenciennes na tým dolehla. Jenže v české lize je Brno basketbalovým robotem, který neprohrál od 7. února 1998.
Statistici pátrali, zda jiný basketbalový tým dokázal něco podobného. Hráčky Ružomberku ve slovenské lize neprohrály 253 zápasů v řadě, jejich série skončila v roce 2003. Co jinde? V Itálii, Francii, Rusku? Ale kdepak, tam všude jsou ligové soutěže vyrovnanější než v Česku.
Konkurence chybí
Guinnessova kniha světových rekordů žádnou podobnou basketbalovou sérii výher v řadě neuvádí, opírá se hlavně o zámořské soutěže NBA a WNBA.
Zatímco tam se šampioni často mění, Brno vládne mistrovskou silou už jedenáct let. Silnější soupeře přehraje a slabší rozdupe třeba stobodovým rozdílem.
"Svědčí to o kvalitách Brna. Ale svým způsobem to není dobře, i když jim to přeju. Lepší by bylo, kdyby byla liga vyrovnanější," říká Miloš Pražák, sekretář České basketbalové federace.
Brno, to je tak trochu basketbalová Popelka, která začala svou cestu ke štěstí v tělocvičně.
Jenže sešli se tu mladý, ambiciózní a šikovný manažer Jiří Hamza a zkušený trenér Jan Bobrovský, bývalý vynikající hráč. Přestože Hamza i po letech spolupráce Bobrovskému vyká, říká o něm: "On je vnitřně víc než můj táta."
Spolu dovedli Brno až na trůn pro královny basketbalové Evropy. Na jaře družstvo vyhrálo prestižní Final Four, závěrečný turnaj Euroligy.
Stahují ty nejlepší
Proč klub takhle vládne?
"Je to dané financemi. Honza Bobrovský je vynikající trenér, pan Hamza byl schopný sehnat peníze. Stáhli postupně nejlepší české hráčky, podařilo se jim sehnat dobré Američanky. Pak je to i věc psychiky a vítězného ducha," míní Pražák.
Brno válcuje většinu soupeřů kvalitou hráček, zázemím, podmínkami. "USK se snaží víc a víc investovat. Trutnov má výkyvy. A ostatní kluby už jsou poloprofesionální. Vychovávají mladé hráčky, které, když dojdou na špičku, odejdou do ciziny nebo do Brna či USK," říká Miloš Pražák.
Právě Brno s koučem Bobrovským, který vede i reprezentaci, je hlavním zdrojem hráček pro národní tým. Tady hrají kapitánka Hana Machová, střelkyně Eva Vítečková...
Největším rivalem by mu měl být pražský tým USK. Také hledá posily v zahraničí, láká do haly diváky. Jenže dny od jeho poslední výhry nad Brnem stále ubíhají.
Brněnský rekord může vydatně narůst. Pokud by klub chtěl, může jej zapsat třeba do České knihy rekordů. Unikátním výkonům musí obvykle přihlížet komisař, ovšem Brno by si český rekord mohlo zaregistrovat i zpětně. "V případech, které jsou doložitelné – jako tady tabulkami nebo zápisy – to lze," uvedl Josef Vaněk z agentury Dobrý den.
Ovšem ligová vítězství jsou pro Brno "obyčejná". Oslaví tým aspoň rekord? "Po prohře ve Valenciennes asi ne. Jsme všichni trochu zklamaní. Teď nebude lehké dobře dohrát sezonu v Eurolize v roli obhájce. Jsme hodně dole," říkal Hamza.
Ale v Česku pořád nejlepší.
|
Za 13 let až na vrchol Evropy Pokud včera večer vyhrály na palubovce pražské Sparty (opačný výsledek by byl dílem velké náhody), dosáhly na světový unikát – v české lize by vyhrály už svůj 254. zápas v řadě. I ve světových ligách všech různých sportů nevídaná věc. Kde se u nás zrodil tak úspěšný klub, kterému jeho fandové neřeknou jinak než "žabiny"? Začátek: oprýskaná tělocvična a židle místo tribuny Tým z brněnské čtvrti zvané Žabovřesky hraje první ligu teprve od roku 1993 a začalo to jako v pohádce. Z oprýskané tělocvičny až na luxusní palubovky. "Není to tak dávno, co jsme hráli v tělocvičně s ribstolama. Byl to trochu divný výplod, dnes už by to nikdo nepoznal," vzpomíná pobaveně brněnský kouč Jan Bobrovský. Za vzestupem neznámého klubu stojí především on jako zkušený kouč a bývalý vynikající hráč a tehdy začínající manažer Jiří Hamza. "Seznámil nás jeden člověk úplnou náhodou. A na první pohled jsme si do oka vůbec nepadli – já jsem byl mladý frajírek, on už starý pardál. Ale za dva tři měsíce jsme si přišli na chuť," popisuje Hamza. Svůj premiérový ročník mezi elitou ozdobily "žabiny" třetím místem, o rok později hrály ve finále. Rok nato už převzaly vládu nad českým ženským basketbalem. Ve finále smetly USK Praha hladce ve třech zápasech. Brněnský klub, který dříve na své zápasy přidával židle, aby zvyšoval kapacitu, tak přesunul své ambice do Evropské ligy. A v roce 2000 se dočkal své první účasti v závěrečném turnaji Final Four. Při páté účasti v něm dosáhly Brňanky až na finále, v němž podlehly domácímu týmu Samary. Loni se pořadatelství Final Four přesunulo do Brna a hráčky Ruskám prohru oplatily. Titulem tak završily desetiletí v nejprestižnější evropské soutěži. Mezitím už Brňanky domácí soutěž dávno přestala zajímat. Naposledy prohrály 7. února 1998 na USK Praha, když se právě vracely z euroligového zápasu. Od té doby v lize nepoznaly porážku a na včerejší zápas dokonce vyrazily přímo z letiště, takže se pro ně stal jen zastávkou na cestě domů z euroligového duelu ve Francii. Čeští soupeři už dopředu vědí, že bojují pouze o co nejmenší porážku, protože Brno si už může dovolit i největší americké hvězdy. "Naplno hrát nemusíme, ale snažíme se aspoň trochu běhat," říká o zápasech v lize jedna z brněnských hráček, Jana Veselá. Budoucnost: zviditelnit se pořádáním šampionátů "I kdybychom Euroligu vyhráli, nekončíme," prohlásil loni před závěrečným turnajem Final Four brněnský manažer Hamza. Ambice klubu totiž nekončí, i když Brňanky turnaj vyhrály a dosáhly na vrchol, z něhož už výš nemůžou. "Pokusíme se úspěch zviditelnit a ještě pár let bychom chtěli klub udržet na stejné úrovni," řekl Hamza. Brno má totiž před sebou další mety – chce se ještě více zviditelňovat v ženském basketbale. Kandiduje na mistrovství Evropy 2009 i na světový šampionát 2010. "Je velká šance obě akce dostat. Brno má vysoký kredit," tvrdí Hamza. Ranou pro klub by však mohly být zdravotní problémy kouče Bobrovského, kterého nedávno postihla srdeční příhoda. "Opravdu jsem se lekl. On je vnitřně víc než můj táta a nedovedu si představit den, kdy se naše cesty rozejdou," říká Hamza. "Jenda je v důchodovém věku a je jasné, že ten okamžik během pár let určitě přijde a že bude chtít taky odpočívat. Ale já myslím, že kolem basketu a naší firmy se bude točit pořád." |
Mistry ještě tři, čtyři roky budeme, míní manažer
P r a h a - Na hřišti jej neuvidíte, při domácích zápasech Gambrinusu Brno jen většinou nervózně posedává za košem. Přitom právě on je největším strůjcem brněnského basketbalového zázraku. Manažer Jiří Hamza. Shání peníze pro brněnské basketbalistky, ale i hokejovou Kometu či tradiční Zlatou lyži.
Kdybyste měl říct důvody, proč je brněnský tým v českém ženském basketbalu fenoménem, jaké by byly?
Určitě výhoda toho, že jsme začali pracovat na profesionální úrovni jako první. Velkou roli hraje pan Bobrovský (trenér klubu i reprezentace a bývalý vynikající hráč) jako osobnost.
Co myslíte profesionální úrovní?
Zajistit klub ekonomicky, aby hráčky neměly na starosti nic jiného než basket a maximálně studium. Abychom jim byli schopní dát takové podmínky, že neutečou do ciziny.
Kolik vás to stojí?
Mezi čtyřiceti a padesáti miliony ročně. Spíš k padesáti.
Jak je těžké sehnat na ženský basketbal takové peníze?
To je těžké všeobecně. Uvidíme, jak dlouho budeme úspěšní. Určitě nám pomohlo vítězství v Eurolize, podepsali jsme dlouhodobé smlouvy.
Kdy poprvé jste si řekl: Teď jsme vybudovali basketbalovou dynastii?
Když jsme v roce 1999 nepostoupili do brněnského Final Four. Sami jsme si museli přiznat, že to zdaleka neděláme tak dobře, jak si myslíme. Určitě to neděláme dokonale ani teď, ale tehdy jsme stáli na hraně, jestli jít dál, nebo ne. Od té doby se začaly sypat úspěchy.
Českou ligu máte, tvrdě řečeno, jen jako rozehrání pro Euroligu. Nenudí to už někdy hráčky?
Zeptejte se jich. Ale je to realita. USK Praha se nás snaží dotáhnout. I když to nebudou chtít slyšet, určitě jim to bude ještě pár let trvat. Každopádně je dobře, že tu vzniká druhé družstvo, které má peníze. České hráčky můžou vyrůstat doma. Ale ukazuje se, že mančafty našly lék na to, jak jsme kdysi předběhli celou Evropu v herním stylu. Platí na nás agresivní obrana. Určitě bude složitější obhajovat několikaletý fenomén, který tu byl.
Jak dlouho můžete vládnout lize?
Může se stát, že nás USK porazí. Ale pokud bude stoupat rovnoměrně, mistry ještě tři, čtyři roky budeme. I když to možná zní sebevědomě.
