Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Také Erdogan gratuluje. Dvoustovku senzačně vyhrál Turek „od sousedů“

Turek Ramil Gulijev, původem z Ázerbájdžánu, slaví s oběma vlajkami titul mistra světa. | foto: Reuters

11 2017
Londýn (Od našeho zpravodaje) - I jeden z nejmocnějších mužů planety si našel čas. Na twitterovém účtu tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana stojí: „Všichni jsme na tebe hrdí. Z celého srdce gratuluji.“ Jeho země totiž má zcela nečekaného atletického šampiona, dvoustovku vyhrál Ramil Gulijev. A co na tom, že se narodil v Ázerbájdžánu...

Probíhá cílem a přidává do sbírky londýnského šampionátu další variaci na téma překvapený šampion. „Jestli jsem v šoku? Nepřipadá mi to reálné,“ popisuje muž s potetovanými pažemi. „Znamená to pro mě tolik!“

Kdepak Wayde van Niekerk, designovaná budoucí superstar atletiky. Nikoli Isaac Makwala, muž s tak pohnutým příběhem. Finále dvoustovky ovládá naturalizovaný Turek a dosedá na trůn uvolněný Usainem Boltem.

Prezident Erdogan mu posílá osobní vzkaz a pak „postuje“ hrdý tweet. Gulijev zažívá sportovní blaho. „Běžel jsem proti těm nejlepší na světě. Třeba už se ale příště budou oči všech nejvíc zaměřovat na mě,“ říká a hned začíná snít o úspěchu na olympiádě v Tokiu 2020.

Stejně tak zajímavé je ale to, že na stadionu slavil se dvěma vlajkami. U Bosporu se sice radují ze zlata do medailových tabulek, Gulijevovým rodištěm však je ázerbájdžánská metropole Baku.

Tyto dva státy k sobě mají blízko v mnoha směrech; však i v centru Baku kousek u slavných věží Flame Towers vlají u památníku konfliktu na Náhorním Karabachu společně zástavy obou států. Sice je od sebe oddělují další země Kavkazu, ale Turci si s Ázerbájdžánci připadají jako dobří sousedé. V regionu na sebe spoléhají, jsou si věrnými spojenci.

„Mezi oběma zeměmi necítím žádný rozdíl. Kulturně i jazykově jsme stejní,“ tvrdí i nynější světový šampion Gulijev.

Turek Ramil Gulijev ovládl sprint na 200 metrů na MS v Londýně.
Turek Ramil Gulijev ve finále sprintu na 200 metrů.

V jeho případě to však žádná idylka nebyla. Ba naopak, u Kaspického moře byli pěkně naštvaní, když se v roce 2011 rozhodl změnit národnost.

Důvody? Částečně sportovní, částečně materiální; tak už to v životě bývá. „Získal jsem skvělé podmínky pro trénink,“ uvedl Gulijev, leč s podstatným dodatkem: „A také významnou finanční podporu.“ Listu Guardian řekl, že se jeho měsíční turecká gáže rovná ročnímu příjmu v Baku.

„Pokud se chce ukázat jako vlastenec, ať se vrátí a slouží v armádě,“ vzkázal mu viceprezident ázerbájdžánské atletiky a nekompromisně trval na tom, že když už chce měnit barvy, čeká jej nucená dvouletá stopka.

Gulijev se bránil a hájil: „V Ázerbájdžánu panuje tolik nadšení pro atletiku, ale nemáme dostatečné možnosti.“ Marná to snaha - tím pádem přišel o olympiádu v Londýně a jeho kariéra se poněkud zbrzdila. Mezi hlavní favority se neřadil, vždyť formu přes MS ladil na Velké ceně v Chebu.

Loni už na mistrovství Evropy získal stříbro. A na Olympijském stadionu dokráčel v 27 letech na vrchol. „Ukázal jsem, co ve mně je. V pravý čas jsem předvedl ten pravý výkon, svoje maximum,“ prýštila z něj hrdost.

Jen těžko říct, který ze dvou států, jež Gulijevovi takřka splývají v jeden, na tom má větší zásluhu.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze