Nejen tak trénuje na brutální závody, které pravidelně absolvuje.
Jeden takový má právě za sebou. Biker z Jihlavska se už počtvrté vydal na závod zvaný 1 000 Miles Adventure - tedy více než šestnáct set kilometrů dlouhou cyklistickou pouť, vedoucí ze západu Česka až na východ Slovenska.
Projíždělo se téměř všemi pohořími podél severních hranic České republiky a průjezdové body měli závodníci i ve slovenských Tatrách.
Musil, čerstvý vítěz závodu, jenž ujel tisíc mil za 8 dní 5 hodin a 5 minut, vysvětluje: „V navigaci mám nahranou trasu, kterou musím dodržet. Když náhodou vidím, že se od ní vzdaluji, tak se vrátím. Je malá pravděpodobnost, že bych zabloudil.“
Zákaz vjezdu kvůli medvědům
Na trase na závodníky čekala řada obtížných pasáží, například prudké kopce. Mnohdy bojovali i s terénem. „Nejnáročnější pro mě bylo tlačení na Maguru. To je totálně nesjízdný kopec na Slovensku, tam je problém jít i pěšky,“ popisuje Musil.
A to nebyla jediná nástraha, jíž závodníci ultramaratonu čelili. Na Slovensku museli bikeři dokonce respektovat zákaz vjezdu v nočních hodinách do lesních úseků. Vyskytují se tam totiž medvědi.
Proto když už se Radek Musil chystal na svoje první míle v kariéře, studoval si na internetu, jak se chovat při setkání s medvědem. „Myslím si ale, že kdyby na mě někde medvěd bafnul z křoví, tak bych buď ztuhl, nebo by mě sežral,“ říká.
Pro jistotu organizátoři všem nařídili, aby si s sebou vozili pepřový sprej. „Ale upřímně? Nevím, jestli by mi byl co platný. Naštěstí se mi medvědi vyhnuli – a asi je ani nepotřebuji vidět,“ směje se cyklistický ultramaratonec.
Kromě pepřového spreje musí mít účastníci závodu například i čelovku, nůž, sirky nebo spacák.
Spánek pouze čtyři hodiny
Bikeři toho během dlouhého závodu příliš nenaspí. „První noc jsem jel nonstop,“ říká zkušený účastník čtyřiadvacetihodinových závodů.
Zbylé noci po území České republice spal v průměru čtyři hodiny. „Nijak si to neplánuji, kdy půjdu spát. Zkrátka dokud nohy točí a oči na to vidí, tak se snažím jet,“ praví.
Teprve až když nazná, že bude lepší se vyspat a pokračovat druhý den ráno, tak si jde lehnout. „Jedu prostě do mrtva,“ glosuje.
Po dobu závodu spal na mnoha různých místech. Radek Musil se vždy snaží najít prostor, kde bude schovaný pod střechou: „Asi nejbizarnější ze všech byla noc na jednom seníku, kde jsem nocoval už před dvěma lety.“
Na Slovensku pak spal i osm hodin za noc, jelikož tam měli závodníci několik zákazů. „Nesmí se pobývat v národních parcích, v rezervacích a také tedy v místech, kde jsou ti medvědi,“ popisuje muž z Jihlavska.
Jeď, ať máš zítra méně kilometrů
Možná byste si mysleli, že při tak dlouhém závodě cyklista občas usíná vyčerpáním za jízdy, to se však Musilovi nestalo: „Vždycky jsem raději včas stopnul, abych se vyhnul zranění nebo bouračce. Ale v minulosti už jsem to zažil.“
Během ultramaratonu Musil nezažívá větší krizové situace, během nichž by chtěl vzdát. „Beru to tak, že to je jenom kolo, tedy koníček. Kdybych měl řešit krizi na kole, tak nevím, co bych pak dělal, kdyby něco přišlo v životě,“ komentuje.
A když už se blíží pocit vyčerpání, tak hlava zavelí tělu: „Jeď ještě! Když najedeš kilometry dneska, tak o to méně jich budeš mít další dny.“ Nebo se motivuje i takto: „Proč chodit ležet v osm, když můžu jet až do půlnoci?“
Před deštěm „utekl“ na klobásu
Při podobném cyklistickém závodě také není příliš mnoho času na kvalitní jídlo a pití. Závodník z Dušejova říká upřímně: „Člověk přijede do hospody, během dvou minut vypije tři kofoly a jede dál.“
S sebou si vozil jídlo na celý den a na snídani následující ráno. Zdravou stravu ovšem nikterak neřešil: „Vezu si sušenku, rohlík se sýrem nebo buchty. Prostě něco, co se d ájíst za jízdy a co můžu mít v kapsách. Nehrotím to.“
Jednou také viděl v dáli v horách déšť, a tak zastavil a objednal si klobásu. „Možná by stálo za to pouvažovat nad stravou, ale mně to problémy nedělá,“ směje se.
Radek Musil vyhrál závod Tisíc mil podruhé v kariéře. „Považuji to asi za svůj největší úspěch,“ uvedl v rozhovoru. Pravidelně také jezdí čtyřiadvacetihodinové závody. V nich si ještě nesplnil jeden sen: „Rád bych vyhrál závod mistrovství republiky, to se mi ještě nepovedlo. Tak snad jednou.“
