České ženy tehdy v sestavě Eva Puskarčíková, Gabriela Soukalová, Jitka Landová a Veronika Vítková doběhly v Soči čtvrté. Jenže dodatečně prokázaný doping Olgy Viluchinové a Olgy Romanovové znamenal v roce 2017 diskvalifikaci původně stříbrné ruské štafety.
MS v biatlonu 2020příloha iDNES.cz |
V listopadu 2017 Mezinárodní biatlonová unie IBU potvrdila, že na druhé místo olympijského pořadí se posouvají Norky a na třetí Češky.
Zároveň bylo ruskému kvartetu Romanovová, Šumilovová, Zajcevová, Viluchinová nařízeno vrátit stříbrné medaile Mezinárodnímu olympijskému výboru.
„To ji radši vyhodím na smetiště,“ reagovala vzápětí Romanovová.
„Pracuje tu jakýsi děsivý stroj, který nám hromadně bere medaile,“ pronesla Viluchinová.
Dodnes ani jedna z Rusek medaile nevrátila. Všechny mezitím ukončily kariéru.
„Takže jsme sice na papíře bronzoví, ale já tomu neuvěřím, dokud opravdu nebudu mít tu medaili doma,“ povídá Kristejn Puskarčíková.
Problém spočívá v tom, že funkcionáři MOV požadují, aby Rusky nejprve prostřednictvím MOV předaly své medaile Norkám. „Až potom pro změnu Norky pošlou ty své původní medaile nám,“ říká Puskarčíková. „Je to dominový efekt. Někdo s tím rozdáváním musí začít.“
Jak dlouho asi budou muset čekat, než pánům a dámám na MOV dojde, že z Rusek jejich medaile nevymámí ani heverem a než raději nechají pro Norky, případně Češky vyrobit náhradní?
ONLINEzávod smíšených štafet od 14:45 |
A angažuje se vůbec někdo v této kauze?
Není to vidět.
Jinak by se nemohlo stát, aby šest let po hrách a tři roky po diskvalifikaci ruské štafety stále nebyla spravedlnosti dokonána.
Pro Puskarčíkovou se tak možná momentálně jeví jako snazší cesta k velké medaili vybojovat si nějakou další.
Pravda, ve čtvrteční smíšené štafetě na mistrovství světa v Anterselvě český výběr mezi největší favority nepatří. I Puskarčíková by byla spokojena se zopakováním 6. místa z lednového Světového poháru v Pokljuce. „Do šestky je to vždycky slušný výsledek,“ tvrdí.
Ve štafetách se však občas dějí věci podivuhodné.
„Těším se, mám ráda týmové závody,“ ujišťuje 29letá biatlonistka.
Zahajovací první úsek v ženské štafetě jí kdysi patřil za hvězdné éry Koukalové a Vítkové. Teď jí připadne i v té smíšené.
„Je příjemný tím, že to hned máte za sebou,“ povídá. „Když naopak musíte čekat až na ten poslední, býváte v buňce nervózní.“
Úvodní úsek se často jezdí přece jen o něco pomaleji. Bude tomu tak i tentokrát? Kristejn Puskarčíková se na něm poměří například s Norkou Röiselandovou, Francouzkou Simonovou, Italkou Vittozziovou, Němkou Preussovou, Rakušankou Hauserovou či Finkou Ederovou.
Loni prožívala Puskarčíková nepovedenou sezonu, kdy si zprvu obtížněji zvykala na nové tréninkové metody Egila Gjellanda. Následně však absolvovala velmi vydařenou přípravu a Gjelland poté pěl ódy na její běžeckou formu. Potvrdila ji 8. místem ve stíhacím závodě v Hochfilzenu.
Bohužel, v lednu v Ruhpoldingu onemocněla, musela vynechávat závody, dlouho se dávala dohromady.
„Ještě není úplně v top kondici, v jaké by měla být, ale postupně se dává dohromady,“ podotkl ve středu v Anterselvě asistent kouče Jiří Holubec.
„Ono přece jen chvíli trvá, než se tělo zase probudí. Až při štafetě uvidíme, jak na tom opravdu jsem,“ řekla sama.
V Anterselvě vždy mívala velké potíže i se zdejší vysokou nadmořskou výškou 1 634 metrů. Letos doufá: „Snad mi pomohla předchozí vysokohorská příprava v Ridnaun.“
V minulosti už v Anterselvě sahala po mimořádném úspěchu. V zimě 2016 - 2017 prožívala svoji zatím životní sezonu, kterou hned zkraje ledna ozdobila třetím místem v hromadném závodě v Oberhofu.
Pak se rozjela v Anterselvě do vytrvalostního závodu... a dlouho zářila.
První tři položky vyčistila a rázem vedla o 14 sekund! „Jedeš na první místo,“ volali na ni čeští trenéři a servismani, rozestavení u trati.
Jenže ten závod má čtyři položky, takže to hlášení ber s rezervou, ať se z toho nezblázníš, nabádala sama sebe na trati. Nohy ji bolely od prvního kola. Ve čtvrtém už bolely ukrutně, levá vyloženě brněla. Na střelnici si navíc vítr pohazoval s praporky.
Stoupla si na stav číslo 30 - a třikrát minula.
„Všechno to bylo doleva dolů,“ komentoval zklamaně kouč Zdeněk Vítek.
Skončila třináctá. „Čtvrtá nula by už asi byla příliš snová,“ řekla za cílem a radovala se aspoň z toho, že první ležku zvládla za superrychlých 19 sekund.
Rychlou měla i osudnou poslední stojku. Jen kdyby byla zároveň i přesná.
„No jo, to byl ten případ, kdy se tak strašně moc soustředíte a tak moc chcete, že najednou máte vítr v hlavě,“ vzpomíná na promarněnou šanci s tříletým odstupem.
Dnes dostane ona i celý tým ve smíšené štafetě další.