Tma v tunelu
Po hektické šesté etapě na Etnu se Giro v pátek konečně přesunulo na pevninu.
Cyklisty čekala sedmá – vesměs placatá – etapa, při které doufali, že bude tak trochu odpočinkovým dnem před víkendovými horami.
Až tak odpočinkový ale nakonec nebyl. I kvůli neosvětleným tunelům na trase.
Jak se závod blížil k cílovému městečku Praia a Mare, peloton projel přes několik tunelů. Za normálních okolností nic, o čem by bylo nutné psát, vždyť na podzemní cesty jsou profesionálové zvyklí.
Tentokrát bylo přece jen něco jinak.
V tunelech totiž byla skoro úplná tma.
„Jeli jsme asi 75kilometrovou rychlostí, do cíle zbývalo tak šest kilometrů a najednou temno. Nebylo to úplně fajn,“ rozčiloval se Alex Dowsett, cyklista ruské Kaťuše.
Giro d´Italia 2018Speciální příloha iDNES.cz |
Podobně naštvaně reagoval také Wout Poels, hlavní pomocník Chrise Frooma, který se na Twitteru ptal: „Pořád nemůžu uvěřit, že jsme tímhle tunelem projeli v 70kilometrové rychlosti. Mezinárodní cyklistická unie pořád mluví o bezpečnosti, ale tohle dovolila?“
S úsměvem pak celou situaci vzal vedoucí muž závodu Simon Yates. „Mělo to být lépe připravené, v posledních kilometrech těch neosvětlených tunelů bylo víc. Ale tohle je prostě takový Giro-styl,“ pousmál se cyklista australské stáje Mitchelton-Scott.
Tlačit zakázáno
Další zajímavá situace na Giru nastala v nedělní etapě s výjezdem na Gran Sasso.
Fausto Masnada byl součástí čtrnáctičlenného úniku, ve kterém měl jeden důležitý cíl – posbírat co nejvíce bodů do vrchařské soutěže o modrý dres.
V jízdě do kopce působil svěže, i proto si uprostřed etapy jel pro plný počet bodů na vrcholu Roccaraso.
Tři sta metrů před vrcholem mu však spadl řetěz.
Že by toho vedle něj jedoucí Natnael Berhane využil? Ani nápad. Chvíli ho dokonce popostrkoval kupředu, než svého kolegu z týmu začal k vrcholu stoupání tlačit Davide Ballerini.
Berhane následně Masnadovi první místo kolegiálně přenechal. Ale jen dočasně.
Rozhodčí se totiž rozhodli, že tlačení od týmového kolegy bylo proti pravidlům, proto následně plný počet bodů dali druhému Berhanemu a Masnadu odsunuli na šestou příčku.
Pro čtyřiadvacetiletého Itala to navíc nebyla jediná rána v deváté etapě.
Byl v ní nakonec posledním mužem z úniku, kterého pohltila skupina favoritů po 215 kilometrech necelé dva kilometry před cílem.
„Dal jsem do toho dneska všechno, ale ani vítr mi v závěru nepomohl. Foukal nepříjemně proti, a to po dvou stech kilometrech v úniku bylo těžké. O výhře na Giru jsem snil, tak snad ještě přijde,“ usmál se pak v cíli Masnada.
Trápení Arua
Před třemi lety zažíval úplně jiné časy.
Měl tehdy nejlepší sezonu kariéry, kdy nejprve na Giru nestačil jen na v úžasné formě jedoucího Alberta Contadora, aby následně ovládl Vueltu.
Letošní Fabio Aru toho tři roky starého vůbec nepřipomíná.
Už v úvodní časovce ztratil padesát vteřin, dalších deset jich poztrácel v závěru čtvrté etapy s cílem na Caltagirone. Na Etně a Montevergine se pak sice držel s favority, opravdový test formy však přišel až v nedělní etapě na Gran Sasso.
A nedopadl dobře.
Tempo australské stáje Mitchelton-Scott a také jeho bývalých kolegů z Astany bylo pro italského šampiona příliš vysoké.
Kontakt s dalšími favority ztratil podobně jako Chris Froome dva a půl kilometru před cílem. Tím nakonec projel na 24. místě se ztrátou 1:14 minuty za vítězným Yatesem, i proto je aktuálně až patnáctý s dvou a půlminutovou ztrátou.
Když poté sjížděl do týmového autobusu a doufal, že se vyhne nepříjemným dotazům reportérů italské televize RAI, na italském webu Tuttobici už v tu chvíli viselo: „Aru, výmluvy skončily. Přemýšlej o Tour.“
Zdá se, že pro italského šampiona boj o celkové prvenství skončil dřív, než vůbec začal.
„Moc mi to dneska nešlo,“ rozpovídal se nakonec sedmadvacetiletý Ital ve vesnici Assergi. „Moje nohy se netočily tak, jak by měly, jinak by mě neurvali. Cítil jsem se slabý a nedokázal jsem udržet tempo ostatních, proto jsem odpadl.“
Na závodě Kolem Alp, generálce před Girem, dojel šestý, už tam ale očividně postrádal výbušnost v horách, kterou disponovali Pinot či Pozzovivo.
A ani na Giru ji nenašel.
Když se stoupání na Gran Sasso přehouplo přes 2 tisíce metrů nad mořem, nebyl schopný na změny rytmu reagovat.
„Poslední kilometry už mi to nešlo. Byl to takový ten klasický špatný den, který vás prostě během 21 etap potká. Co na to můžu říct? Jsem jenom člověk,“ nehledal Aru výmluvy.
Nyní musí podobně jako Chris Froome doufat, že druhý a třetí týden bude o mnoho lepší.