"Hlavu sice věšet nemusím, ale dneska jsem ji určitě mohla porazit. V obou setech jsem k tomu měla dostatek šancí, snad třikrát jsem vedla 40:0 a přesto jsem ty hry ztratila a bez toho se úspěch prostě dostavit nemůže. Takovéhle šance se zkrátka musí proměňovat, zejména proti takovým hráčkám, jako je Safinová," litovala Strýcová, podle níž mohl problém být částečně i v její hlavě.
"Možná jsem o těch šancích během hry moc přemýšlela, třeba by bylo lepší pustit takovéhle myšlenky z hlavy a jít balón od balónu, což se mi ale dneska nepovedlo. Znovu říkám, že je to škoda, s ní se dá hrát, i když je druhá na světě. O to víc to mrzí, že jsem se cítila opravdu dobře."
Recept na úspěch navíc česká hráčka dobře znala. "Proti Safinové se musí hrát agresivně, není zvyklá na delší výměny, snaží se diktovat tempo a co nejrychleji hru ukončovat, díky čemuž občas hraje zbrkle a dokáže chybovat."
Více šancí měla ve druhém setu. "V tom prvním jsem si přece jen musela trochu zvyknout na podmínky velkého halového kurzu v Hisense Areně. Oproti menším venkovním dvorcům jsou tam určitě jiné výběhy směrem do stran a dozadu a jiná je i optika kurtu," vysvětlovala čerstvá držitelka rekordu o nejdelší zápas ženské dvouhry na grandslamu.
"Ale žádnou únavu jsem po předchozím rekordním maratónu ani necítila, dnes ráno jsem měla jen trochu ztuhlejší nohy, ale v zápase jsem se rychle rozehrála a nic mě nelimitovalo," uzavřela Strýcová
