Nechala si narůst delší vlasy, do závodu zvolila holčičí, křiklavě oranžovou barvu treter. Jen muskulatura, kterou tak provokovala soupeřky, jí zůstala.
"Ale o minulosti se nebavím," odmítala komentovat svůj příběh.
Když se ze začátku roku ptali Marii Savinovové, nové světové šampionky, jestli si myslí, že Semenyaová je žena, hned ze sebe vysypala odpověď: "Tak se na ni podívejte."
V cíli se ale obě nejlepší ženy finále radostně objímaly, vše bylo zapomenuto. A to hlavně ze strany jihoafrické půlkařky. "I když to bylo jen stříbro, závod jsem si užívala," říkala dvacetiletá běžkyně po jeho doběhu. "Mnohem víc než před dvěma lety v Berlíně. Vím, že tehdy to bylo zlato, ale teď se cítím mnohem lépe."
JSEM ZPÁTKY. Caster Semenyaová se na stupních vítězů raduje ze zisku stříbrné medaile v závodě na 800 m.
NEOBHÁJILA JSEM? NEVADÍ. Caster Semenyaová měla v cíli závodu na 800 m radost i ze stříbrné medaile.
Studentka univerzity v Pretorii si po svém zlatém běhu v Německu prošla peklem. Tehdy nastupovala jako relativně neznámý teenager, v Tegu už jako nejdiskutovanější atletka současnosti.
Hodně se diskutovalo i o její formě. Ze třinácti letošních startů se jen dvakrát dostala do cíle v čase pod dvě minuty, z univerziády v Číně odstoupila s bolestmi zad, údajně měla spory s koučem.
Jenže už v semifinále předvedla svůj nejrychlejší výkon za poslední dva roky a ve finále se ještě o sekundu a půl zlepšila. Dokonce to dlouho vypadalo na senzační obhajobu, dvě stě metrů před cílem nastoupila, měla drobný náskok.
Ruska se však přes ni v poslední rovince přehnala, to zbývalo snad 30 metrů do cíle. Když už Savinovová upalovala před Semenyaovou, usmívala se. Možná radostí, že bude mít zlato, možná proto, že tak světu řekla: "Ženskou půlku vyhrála opravdu žena."
Vědci totiž zjistili, že Jihoafričanka je hermafrodit, kvůli tahanicím o pohlaví nesměla jedenáct měsíců závodit, až loni v červenci se Mezinárodní atletická federace usnesla: "Je žena, může na start."
Tak Semenyaová do Tegu přijela dokázat, že její titul z Berlína nevznikl jen díky vrozené abnormalitě, která by jí dávala nefér výhodu nad soupeřkami.
Když jí předávali stříbrnou medaili, měla úsměv od ucha k uchu. Pak pronesla: "Jsem stále mladá a musím se zaměřit na budoucnost."
