"Ale to není jen má zásluha. Děkuju sponzorům, týmu i manažeru Antonínu Charouzovi. Bez nich bych toho sotva dosáhl. Jejich pomoci si moc vážím," řekl tovární pilot Mercedesu Erik Janiš, který v sezoně závodil za tým Mücke Motorsport.
Eriku, zkuste popsat, jaká ta letošní sezona pro vás byla.
Byla opravdu suprová. Hlavně z toho pohledu, že jsem do ní vstupoval absolutně nezkušený. Když to tak vezmu, za tuhle sezonu jsem posbíral tolik zkušeností, jako kdybych jel dvě tři sezony. Znamená to, že jsem se toho letos strašně moc naučil. Získal jsem hodně zkušeností, které jezdec potřebuje k tomu, aby uměl závodit i v takových sériích, jako je formule 3 Euroserie nebo DTM, prostě v profesionálních závodech. Z tohoto pohledu jsem rád.
A s výsledkem jste spokojený?
Očekával jsem od sebe víc. V celkovém pořadí jsem skončil až jednadvacátý. Bylo to tím, že se hodně obtížně sbírají body. Z třiceti závodníků boduje jen prvních osm v prvním závodě a ve druhém jenom šest. To byla docela těžká meta a těch bodů jsem udělal jenom pár. Ale co se nováčků týká, tak tam jsem šampionát vyhrál. To znamená docela dost a mohlo by hodně změnit v zajištění příští sezony.
Na který díl seriálu budete vzpomínat nejraději? Který závod se vám povedl nejvíce?
Asi nejlepší víkend, co jsem letos zažil, když opomenu nějaké drobné chyby, tak byl v Barceloně. Byl to třetí závod od konce sezony. Měl jsem povedenou kvalifikaci, trať se mi od začátku hodně líbila, byla perfektní. V prvním závodě jsem si zabojoval a zapředjížděl, ve druhém jsem startoval z první řady, jenže po startu jsem měl problém dobrzdit do první zatáčky, protože jsem si nerozehřál dostatečně brzdy a pneumatiky. Propadl jsem se až někde na sedmé místo. Ale z celkového pohledu byl ten víkend dobrý. A samozřejmě nemůžu zapomenout na poslední víkend v Hockenheimu, kde jsem dojel absolutně sedmý a mezi nováčky druhý, což mi stačilo k zisku nováčkovského titulu.
Na který závod byste naopak nejraději zapomněl?
Těžko říct. Těch dobrých momentů jsem měl totiž v sezoně docela dost, i když nějaká ta nedojetí tam taky byla. Ale nebylo jich tolik. Víceméně jsem pravidelně dojížděl a sbíral zkušenosti. Možná víkend v Pau, tam to byla smůla. Byl to dobře rozjetý závod, ve druhém závodě bych asi startoval z první řady, jenže soupeř mě sestřelil. Tam jsem přišel o cenné umístění. A na Norisringu stejně tak. Jel jsem z prvního místa, v prvním kole po restartu za safety carem mě taky soupeř vystřelil z druhého místa. Tam byl taky rozjetý perfektní úspěch. Ale takový je motosport. Občas se to stane.
O titul šampiona nováčků série jste musel bojovat až do posledního závodu. Sice jste byl celou dobu v popředí, ale vítězstvím jste si nemohl být jistý. Triumf musel být o to sladší, ne?
Určitě. Soupeři byli letos hodně tvrdí. Šampionát nováčků byl dramatický až do samotného konce sezony. Bojoval jsem tam s klukama, kteří byli v první pětce celého seriálu. Získal jsem na ně akorát v tom, že jsem pravidelně dojížděl a pravidelně sbíral body. Nedělal jsem žádné stupidní, hloupé chyby. Ostatní nedojížděli, nejeli někdy hlavou a jako by zapomínali, že je před nimi kus sezony. Myslím, že v té vyrovnanosti byla moje síla. V posledním závodě jsem jenom potvrdil, že jsem si ten titul rookie šampiona zasloužil.
Soupeřil jste i s týmovými kolegy. Nepodepsalo se to na vztazích ve stáji?
Musím říct, že ne. Měli jsme perfektní tým. Byl špičkový, atmosféra v něm, mechanici, prostě všechno bylo perfektní. Stejně tak týmoví kolegové byli dobří kamarádi, speciálně Mika Mäki, s ním jsem fakt dobrý kamarád. Vztahy byly fajn. Myslím, že je normální, že když vás někdo porazí, tak se to chvíli zdá být nepříjemné, jeden na druhého může být naštvaný, ale za chvíli to pomine a je to tak, jak má být. Žádný problém tam nebyl.
Jak jste se vyrovnával s tlakem manažera Charouze, který po vás ten nováčkovský titul chtěl?
Snažil jsem se tyhle věci nevnímat. Říkal jsem sám sobě: jsi tu prvním rokem, nemáš zkušenosti, co chceš víc. Soustřeď se na to, na co momentálně máš, a až nabydeš zkušeností, tak přemýšlej o tom, abys mohl vyhrávat celkový šampionát. Řekl jsem si, že mám na to, abych vyhrál nováčky. Byla to pro mě cesta a snažil jsem se to dokázat. To, že to po mě pan Charouz chtěl, to nic nemění. On to vlastně chtěl nebo očekával každý. Bylo to jenom na mně, jak se s tím dokážu popasovat.
Jak se nováček vypořádává třeba s novými okruhy? Kolik jste jich znal?
Z celého kalendáře jsem znal jenom tři tratě. Hockenheim, Le Mans a Nürnburgring. Na tom jsem jel ale hodně dávno. Bylo to těžké, už jen proto, že jsem se musel sžívat se s autem, které je samo o sobě specifické, vyžaduje obtížný styl a mnoho jezdců na něj nevzpomíná rádo. Vlastně celá ta série patří k nejtěžším, které může závodník absolvovat. A když člověk nabývá zkušeností s autem a ještě se musí seznamovat s tratí, není to maličkost. Na seznámení s tratí je jeden hodinový trénink a hned pak už je kvalifikace. Zato když člověk přijede na trať podruhé, je to pro něj obrovská výhoda. Ví, kde jsou brzdné body, kde se to dá projet pod plným plynem. To jsou hodně cenné věci a já si to všechno zapisuju.
Opravdu jste tak pečlivý?
Když pak někam přijedu podruhé, tak si otevřu poznámky, podívám se na telemetrii, na data, a všechny chyby okamžitě anuluju. Důležitá je ale i komunikace s týmem. I to bylo pro mě nové, protože jsem dosud nikdy nebyl v takovém mezinárodním profesionálním týmu.
Nové tratě zřejmě znamenají pro vás hodiny na simulátorech, že?
Je to tak, jsou to hodiny a hodiny. Stejně tak jsem měl k dispozici velmi šikovné lidi. Závodnický kouč Peter Collins, který stál na začátku kariér hvězd jako Mika Häkkinen, Nigel Mansell či Gerhard Berger a jeho kolega Laurent Delahey, bývalý závodník. Oba mi dali strašně moc zkušeností. Jezdili se mnou na každé závody, strávili jsme hodiny před samotným vyjetím rozebíráním jejich poznámek, postřehů. Procházeli jsme zatáčku od zatáčky. Bylo to hodně práce, než jsem vůbec mohl vyjet na trať. Proto říkám, že jsem se za tu sezonu naučil tolik, jako bych jel dvě tři sezony.
Závodil jste po celé Evropě. Máte spočítané nacestované kilometry?
Určitě ne, ale byla to spousta kilometrů v autě a hodin strávených na cestách, samozřejmě taky v letadle. Ale cestování mám rád. Spíš jsem to bral jako odpočinek než jako zátěž. Jen jsem musel přerušit studium na vysoké škole v Olomouci, protože jsem si na začátku sezony sbalil věci a odjel do Berlína. Bydlel jsem u týmu, chodil jsem pomáhat, učil jsem se různé věci na autě, jak všechno funguje, prostě spoustu věcí. A naučil jsem se německy, což je další věc, která je potřeba a jíž se mi za letošek dostalo.
Vrátíte se ke studiu? Máte teď čas?
Záleží na tom, jaká bude situace příští rok. Pokud by to mělo být tak, jak to bylo letos, tak by nemělo smysl se vracet.
Takže teď odpočíváte?
Je sice konec sezony, nicméně je třeba se stále připravovat, pokračovat ve zlepšování fyzické kondice. Chce to vytipovat si svoje slabší místa a pracovat na nich přes zimu, abych byl co nejlépe připravený.
Budete někam jezdit testovat, nebo zůstanete jen u kondiční přípravy?
Všechny týmy testujou, ve Španělsku, v Portugalsku, kde je teplo. Já jsem zatím ještě nikde nebyl, takže uvidíme, jak to všechno bude. Samozřejmě záleží na financích, na sponzorech, na manažerovi, co vyjedná. Od toho se to bude odvíjet.
A jaké je vaše přání?
Chtěl bych zůstat ve stejné sérii i u stejného týmu. Chtěl bych navázat na to, co mám rozjeté, zúročit zkušenosti a pomýšlet na absolutní titul. V nováčcích už jsem to splnil a dva roky po sobě mezi nimi stejně jet nemůžu. Chci rozvíjet kariéru.
K titulu byste ovšem musel předskočit dvacet jezdců.
Přesně tak. Ale myslím si, že to není nereálné. Letos jsem byl několikrát v prvním závodě devátý a zásadní věc je ta, že pořadí prvních osmi jezdů z úvodního závodu se při startu druhého otáčí. Když se podívám na van den Zandeho, tak v osmdesáti procentech sezony jsem měl lepší volné tréninky. On dojížděl osmý a ve druhých závodech se udržel na špici. Dá se vydělat na tom, že jedete hlavou. A myslím, že tohle je moje silná stránka. Potřebuju zlepšit kvalifikaci a starty, tedy věci, které jsou nesmírně důležité. Když to vyjde, tak ta šance tady je. Dneska už se cítím úplně někde jinde, než když jsem nastupoval do prvního závodu na začátku sezony.
A oslavu nováčkovského titulu jste si dopřál?
Ještě nebyla. 29. listopadu jedu do Essenu na vyhlášení výsledků seriálu, budou se vyhlašovat první tři celkově a taky nováček. Uvidíme, jaké to tam bude.
Nedávno jste ale slavil s Lewisem Hamiltonem jeho titul, že?
Byla to akce Stars and Cars ve Stuttgartu. Byla to oficiální akce Mercedesu, kde jsou všichni tovární piloti včetně formule jedna, DTM i formule 3. Je to pro lidi u sídla firmy, jezdí se na speciálním okruhu kolem muzea. Je to paráda pro lidi, byly tam tisíce diváků. Ukazovaly se souboje, třeba zastávky v boxech formule 1 versus DTM. Bylo to takové poděkování sponzorům a oslava Hamiltonova triumfu.
Zeptal jste se ho, jak se stát mistrem světa ve formuli 1?
Ani jsem se ptát nemusel, viděl jsem to po celý rok. Celou sezonu jsem to sledoval a ledacos jsem pochytil. Ale musím říct, že v posledním závodě to měl už hodně nahnuté a já už jsem tomu nevěřil, že to takhle dobře dopadne.
