Pro jeho preciznost, absolutní soustředění a téměř žádné emoce mu i soupeři přezdívají Robocop. Jenže seriálový Robocop byl takřka nezničitelný.
Primož Roglič není.
Znovu to ukázal v závěrečné etapě víkendového etapového závodu Paříž-Nice.
Sedm dní tady se svým týmem ničil konkurenci. Vyhrál tři etapy, s takřka minutovým náskokem držel žlutý dres, vedl i bodovací klasifikaci.
HERE WE GO AGAIN! Tři etapy z osmi vyhrál Primož Roglič na letošním Paříž-Nice. K ničemu mu to nebylo.
A 25 kilometrů před cílem závodu o všechno přišel.
„Co mám říct? Není z toho pódium, ve které jsme doufali, udělal jsem pár chyb,“ popisoval v cíli, kam přijel sedřený s vykloubeným ramenem tři minuty za první skupinou.
Smolař Roglič. Po pádech přišel v poslední etapě o triumf na Paříž-Nice |
Nejprve spadl ve sjezdu už po 25 kilometrech. To na něj ještě peloton solidárně počkal. Pětadvacet kilometrů před cílem pak upadl na totožném místě znovu, mimo záběry televizních kamer.
„Upadl na konci sjezdu v jedné z posledních zatáček. Pak taky nemohl nasadit řetěz, který mu spadl, což mu vzalo dost času. Snažili jsme se manko na první skupinu stáhnout, ale byli jsme čtyři proti několika týmům,“ líčil jeden z jeho pomocníků Steven Kruijswijk.
Na Rogliče už totiž tentokrát nikdo nečekal.
Závod byl v plném proudu, hlavně Astana s Borou udávaly na čele pelotonu zběsilé tempo a nemínily přestat.
„Primož se ke skupině přiblížil asi na 20 metrů, ale blíž už to nešlo. Nebyl to pro nás dobrý den, ale takový je život. Nemůžeme nikoho vinit, že se na nás v takovou chvíli nečekalo, taková je cyklistika,“ chápal sportovní ředitel Jumba Grischa Niermann.
Naháněná skončila ztrátou žlutého dresu ve prospěch Maxe Schachmanna a pádem z prvního místa až na patnácté.
„Mám z toho smíšené pocity, přál bych si, abych vyhrál jinak. Ale v momentě, kdy Primož podruhé upadl, už se na čele pelotonu závodilo. Nikdo nečekal, že se stane tohle, byl to chaos. Vlastně nevím, jestli se můžu radovat,“ líčil vítězný Němec.
Roglič počínání Bory nebral nijak zle. Po dojezdu do cíle si s Schachmannem ťukl pěstí. Necítil zášť, nic podobného. Bral to sportovně.
„Byly to moje chyby, které mě stály žlutý dres. Dal jsem do toho všechno, ale první skupinu už jsem dojet nemohl. Je to škoda, ale čekají nás další závody,“ popisoval Roglič střízlivě.
Sedm dní přitom s týmem kuchal celý peloton na cucky. Sedm dní byli naprosto dominantní. Vyhrál tři etapy, měl žlutý dres, vedl i bodovací soutěž.
A pak selhal.
Ne poprvé.
Jeho vztah se žlutým dresem lídra závodu je v posledních měsících dost zapeklitý.
Roglič je bezpochyby jedním z nejlepších cyklistů současné generace. Za posledních osm měsíců se ale třikrát z téměř jasného vítěze stal překvapivým poraženým. Tři z posledních čtyř etapových závodů skončily pro Slovince agonickou porážkou místo velkého triumfu.
Čím to je, že tak často selhává v nejhorších možných okamžicích?
„Určitě v tom není žádné pravidlo. Šlo spíš o shodu náhod,“ myslí si Niermann.
Opravdu?
Vždyť ve všech třech případech vypadal Roglič nepřemožitelně. Měl nejsilnější tým, byl nejsilnějším mužem pelotonu, vypadal jak Terminátor na dvou kolech. A pokaždé selhal.
Nejprve loni na Critériu du Dauphiné, kde ve druhé etapě sebral žlutý dres a přišel o něj po pádu v předposlední etapě. Pak na Tour v předposlední den v šokující časovce podlehl Tadeji Pogačarovi. A teď ztratil takřka jistý triumf i na Paříž-Nice.
Unavený Primož Roglič po časovce na Tour de France.
Jedno selhání v tak krátkém čase může být náhoda. I dvě se dají pochopit. Ale tři z posledních čtyř závodů? Žádný z velikánů minulosti takhle křehký nebyl.
„Je to úžasný, brilantní cyklista. Ale není bezchybný ani dokonalý jako legendy tohohle sportu. Přijde mi, že ty malé nedostatky jeho těla vždycky probublávají na povrch v nejhorší možný okamžik,“ myslí si Fred Dreier, editor cyklistického webu Velonews.
Na Rogličovi nyní je, aby se podobným slovům, která zaznívají čím dál častěji, vzepřel. Že se v situacích, kdy ve žlutém dresu povede velký závod těsně před koncem, objeví znovu, o tom nikdo nepochybuje.
A bude na něm, jak si s tím poradí.
Loni po Tour ukázal velkou vnitřní sílu, když následně vyhrál Lutych-Bastogne-Lutych a pak také Vueltu. I teď se chce rychle oklepat.
„Jasně, že jsme zklamaní, ale svět tímhle závodem nekončí. Sezona pokračuje. Ten pád mohl dopadnout daleko hůř, ale myslím, že budu v pořádku. Pořád je před námi spousta výzev a pořád máme o co na startu sezony bojovat. Ještě ukážeme, že jsme připraveni,“ dodává.
Letním triumfem na Tour by všechny tyhle démony zahnal.
Jednou provždy.
