„Rezerva, rezerva! Ondra potřebuje rezervu,“ vykřikl Rybář a hned odběhl.
Ve sjezdu nad tubusy měl Moravec o chvíli předtím v zatáčce pád. „Trať dnes nebyla v dobrém stavu, plotny byly ve výjezdech i ve sjezdech,“ popisoval později. „Mezi závodníky v těch místech panovalo dost nervozity. I já tam měl v každém kole problémy a jednou jsem je neustál.“
Domníval se, že si při karambolu nalomil lyži. (Tato domněnka se později nepotvrdila.)
Ale co bylo nejhorší: zlomil si pažbu!
Rázem se propadl na 17. místo se ztrátou 1:02 minuty.
Zbraň měl vejpůl a Rybář bleskurychle organizoval, aby pro něj byla při druhé položce vleže připravena rezervní. Jenže ta je univerzální pro celou mužskou reprezentaci. Každá země má u střelnice nachystánu pouze jednu.
„V Ondrově případě je u ní zapotřebí hodně cvakání. Je to pro něj velká nouzovka,“ vysvětloval Rybář.
Však také Moravec před příjezdem na střelnici v duchu přemítal: Budu s ní mít problém. „Mám totiž víc vystouplé lícní kosti a při ležce mi tahle pažba vůbec nesedí.“
Dorazil k podložce a střelecký rozhodčí IBU mu přinášel náhradní zbraň.
VÝMĚNA ZBRANĚ. Rozhodčí přináší Moravcovi náhradní a odnáší tu se zlomenou pažbou.
Pětkrát s ní zamířil a pětkrát rána letěla mimo. Pravda, trefoval se takřka do stejného místa, ale těsně vedle menšího z terčů. Jak okomentoval Rybář: „Gruppeto to bylo dobré.“ Jen jinde, než mělo být.
Po pěti trestných kolech se ocitl až v šesté desítce pořadí, kde na 53. místě zaostával o 3:31 minuty.
„Bohužel, pro Ondru je po závodě,“ usoudil Rybář. Na trať tudíž letěl vysílačkou pokyn: „Řekněte mu, ať klidně skonči.“
Šéftrenér podotkl: „Jede v neděli masák, může pošetřit síly. Nemá cenu se teď hnát kvůli třeba jednomu bodu.“
Přesto Moravec pokračoval, byť daleko předaleko za čelem závodu. Publikum se vcítilo do pocitů zklamaného biatlonisty a při jeho průjezdu stadionem bouřlivě skandovalo: „Ondra, Ondra, Ondra.“
První stojku už zvládl jen s jedinou chybou.
„Skončil, nebo jede pořád dál?“ zjišťoval Rybář, zabývající se při stojce dalšími reprezentanty, u kolegy Michala Málka.
„Jede dál.“
V Novém Městě se nevzdává. To prostě nejde. „Ondra pokračoval pro diváky, kteří z dnešního závodu udělali velkou show. Zasloužili si to,“ ocenil šéftrenér.
Moravec cítil, že se ani nemůže rozhodnout jinak. „Atmosféra byla fantastická. Slyšel jsem, jak diváci skandují moje jméno a fandí mi, jako bych jel o vítězství. A já přitom běžel na chvostu. To bylo neuvěřitelné.“
Jeho zlomená pažba tou dobou ležela na zemi na střelnici, u nohou Málka. Části uštíplých kousků posbírali další členové realizačního týmu na trati.
To je ona, zlomená pažba u malorážky Ondry Moravce, u nohou trenéra Málka. Dáme jí do zítřka dohromady, věří trenéři https://t.co/vOim6kfdgL
Při dalším z nebezpečných sjezdů málem opět upadl, naštěstí situaci ustál. Poslední stojku zvládl čistě, dopřál si gesto zaťaté pěsti, tribuny aplaudovaly. Měly proč. V jeho příběhu se skrývala ryzí krása sportu a odhodlaných soubojů s nepřízní osudu.
Skončil padesátý.
„Ón - dra Moravec, Ón - dra Moravec,“ opět skandovali fanoušci.
„Dáme mu tu zbraň do neděle dohromady,“ doufal Rybář a určitě si vzpomněl, jak loni v Pokljuce lepili během noci zlomenou pažbu Evy Puskarčíkové.
„Kdyby se to přece jen nepovedlo, tak dáme Ondrovi tu, kterou měl na olympiádě,“ plánoval ještě.
„Jednu starší pažbu mám doma,“ dumal Moravec. „Jen bychom ji museli do Nového Města nějak dopravit.“
DOJEL JSEM. I PRO VÁS. Na 50. místě v cíli.
Michal Krčmář, na desátém místě nejlepší z Čechů, za ním po závodě přišel. „Drž se, hlavu vzhůru. Zítra je další závod,“ dodával svému spolubydlícímu z pokoje optimismus.
„Naprosto chápu, jak se teď Ondra cítí,“ vyprávěl poté Krčmář. „Je to pro něj fakt hrozný. Závodí doma a po osmém místě ve sprintu se stane tohle. Ale on je kalibr velkého závodníka. Zítra přijde do masáku s čistou hlavou a bude zdravě naštvanej.“
