Golfový profesionál Alan Babický má za sebou mnoho hráčských i trenérských úspěchů a jeho jméno je spojeno s významnými golfovými akcemi a projekty. Letošní čtvrtý ročník golfového festivalu International GolfWeek, který pořádal, se konal na zbraslavském hřišti Prague City Golf Club. To bylo v závěrečný den festivalu slavnostně otevřeno. Mezi hosty nechyběli prezident České republiky Václav Klaus, vynikající golfista Alex Čejka či přední evropský trenér Simon Holmes.
Splnil International Golf Week 2009 vaše očekávání?
V mnoha ohledech ano. Musím říci, že po loňském ročníku, kdy na hvězdu první světové velikosti Ernieho Else přišlo pouze asi 700 lidí, jsem na chvíli zaváhal, jestli není něco špatně. Letos všechno vyšlo, jak mělo. O úvodní turnaj byl velký zájem a na tréninkový den přišlo až nečekaně hodně diváků. A v pondělí exhibiční utkání, Alex Čejka, Simon Holmes, Klára Spilková a Emily Curry-Bartoňová. To byla pěkná účast. Navíc vyšlo počasí, což se zdá být pro českého diváka důležitější než cokoliv jiného. Přijel i Václav Klaus. Co víc si mohl náš festival golfu přát.
Tato akce byla ukázkou toho, že popularita golfu u nás roste. O tom svědčí i fakt, že golfistů v České republice neuvěřitelně rychle přibývá. Může hrát golf už opravdu každý?
Ano. Tak jako lyžovat, hrát hokej a podobně. Navíc pro rekreační golf nemusíte být nějak extra fit a můžete ho hrát až do smrti. To u spousty jiných sportů tak dobře nejde.
Přesto má golf v očích mnoha Čechů stále ještě nálepku sportu pro horních deset tisíc. Proč se jí nemůže český golf zbavit?
Většina českých médií dělala donedávna golfu víc škody než užitku. Zbaví se jí postupně, až hodně lidí pochopí, jak je to doopravdy. A až budou všichni novináři dělat svou práci svědomitě a prezentovat věci tak jak jsou a ne tak, jak se to jim nebo jejich novinám hodí.
Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Uvedu aktuální příklad. Snažíme se, aby International GolfWeek vybudoval podobnou tradici, jako má filmový festival ve Varech. Jirka Bartoška a celá akce jsou naším vzorem. Prostě pár dnů plných všeho možného pro milovníky golfu. A vstup zdarma. Od prvního ročníku nám na International GolfWeek jezdí hvězdy první velkosti. Až kolikrát zůstává rozum stát. Trenér Tigera Woodse byl tři dny v Praze a obyčejní lidé s ním mohli trénovat. V Americe by zaplatili tisíce dolarů, aby se k němu vůbec dostali. Když do Varů přijede filmová hvězda, novináři napíší, že je hostem karlovarského festivalu. Ale když přijede golfová hvězda nám, tak skoro všichni napíšou, že se prostě přijela podívat do Česka. O akci, na které je hostem a která je zdarma pro nejširší veřejnost, už nepadne ani slovo.
Dnes patříte mezi nepřehlédnutelné osobnosti českého golfu. Stal jste se profesionálem, a to i přesto, že jste začal hrát golf relativně pozdě, ve 28letech. Čím si vás golf získal?
Celkem mi to šlo docela rychle kupředu, to potěší každého. Našel jsem sport, ve kterém člověk může hrát dobře i v pokročilejším věku. Vše ve hře mi přišlo od prvního okamžiku přirozené a velmi logické.
Během krátké doby jste se propracoval na vrcholovou úroveň. Stojí za tím tvrdý trénink nebo mimořádný talent?
Míra talentu je spíš na posouzení jiných. Pravda je, že jsem se na nízký handicap a vlastně i do reprezentace dostal při normálním a dost exponovaném zaměstnání. Tréninku jsem obětoval večerní společenský život, drtivou většinu víkendů, skoro všechny dny zákonné dovolené, a když tak na to koukám zpátky, možná i tehdejší dlouhodobý vztah. Nebo to aspoň k jeho konci přispělo.
Golf neovlivnil jen váš soukromý život, ale především ten profesní. S golfem jste se rozhodl spojit i své podnikatelské ambice, přestože jste tehdy působil jako špičkový manažer. Proč jste všechno vsadil na golf?
Po deseti letech hraní a dělání spousty golfových projektů okolo jsem viděl bílé místo na trhu. Založil jsem firmu INGOLF a po pár týdnech byl obchodními okolnostmi doslova donucen stát se profesionálem. Prvním signálem bylo, když díky mojí exponovanosti v golfovém prostředí se mnou i tehdejší obchodní partneři na jednáních chtěli mluvit o golfu. Na schůzce jsme byli hodinu, za deset minut jsme probrali business a ve zbylém čase se řešil golf. Navíc jsem potřeboval snížit denní nasazení. Přibližně deset hodin v práci a čtyři hodiny na golfu mi nedávaly prostor pro nic jiného. To byl problém. A nad tím vším byla moje stará ambice podnikat. Suma sumárum ten přechod od manažera na podnikatele dával smysl v mnoha ohledech. Paradoxně to podnikání bylo ze začátku časově náročnější než to všechno předtím dohromady. Trvalo to tři šílené roky.
Stálo to ale za to. Povedlo se vám vybudovat komplexní tréninkové centrum, které v České republice chybělo. Pro koho jsou služby centra INGOLF určené?
Trénování golfu byl začátek. Dnes jsme plnohodnotná sportovně marketingová agentura. A naším sportem už není jenom golf. Naše služby jsou pro každého, kdo hledá nadstandard a „něco jiného“. Nabízíme věci velmi ojedinělé, třeba vstupenky na turnaj Masters.
Říká se, že golf je návykovým sportem na celý život. Přesto si mnoho lidí myslí, že jde o nudný a málo akční sport. Jak byste takové lidi přesvědčil, ať golf zkusí?
Pro mě je to jedna z nejadrenalinovějších záležitostí, co jsem kdy zažil. A to mám za sebou spoustu takzvaných adrenalinových zážitků. Golf vás dokáže vyzvat jedinou, tou rozhodující ranou. Že tu situaci zvládnete, to je adrenalin. A nikdo vám to nemůže překazit. Jen vy a hřiště! Dospělí zkušení chlapi se u krátkého rozhodujícího puttu klepou víc než při skoku padákem. Kdo nezažil, neuvěří. Ale je to tak. Proto všichni špičkoví golfisté vypadají mnohem starší, než jsou. Z toho stresu.
Stojí ten stres za to?
Golf je optimální metoda poznat sebe sama a až do poslední rány v životě se můžete zlepšovat. Co jiného vám dá tuhle možnost?
Golf je hodně o psychice, protože jediným vaším soupeřem jste vy sám. Máte nějaké tipy na to, jak se při hře ovládat, když se vám zrovna nedaří?
Zkušenosti a lidská mentální odolnost. Nejásat nad tím, co vyšlo a nevzrušovat se tím, co nevyšlo. Nenechat se vykolejit. Soustředit se jen na příští ránu.
Poslední dobou bulvární média propírala vaše soukromí. Naučil vás golf zachovat chladnou hlavu i v těchto situacích?
Paradoxně je to asi obráceně. Mě možná bulvár za těch posledních 15 let zlepšil mentální odolnost potřebnou pro golf. Ale děkovat mu rozhodně nebudu. (smích) Ale je to trochu jiné, protože v golfu si vše svoje můžete ovládat sami. V bulváru stojíte a nemůžete se bránit.
Bulvární média posledních pár týdnů nepropírala „moje soukromí“, jen si vymyslela „kauzy“, které neexistovaly a neexistují.
Co odstartovalo tyto smyšlené kauzy?
Jeden titul přijde s nepotvrzenou domněnkou, a protože v ní figurují lidé, o kterých si v Čechách asi někdo rád čte, tak se to otiskne. S patřičným slohem a rétorikou. Ona domněnka se vloží takzvanému. „blízkému kamarádovi, který si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenován“ do úst. A ty další tituly to už jen slepě papouškují a každý si pochopitelně něco přidá. Původní vymyšlené „nic“ naroste do obludných proporcí a v myslích mnoha nezkušených čtenářů se stane realitou. Skutek tam však nikdy nebyl. Všude v civilizované cizině pokud napíšou, že se dva například líbali, musí mít fotku, na které se líbají. Jinak je to žalovatelné. U nás ne.
Dala vám bulvární média šanci obhájit se?
S výjimkou jednoho jediného titulu se mě ti, co o mě teď přes měsíc píšou různé nehorázné a osobně i pracovně poškozující nesmysly, ani jednou nezeptali, jak je to doopravdy. Chápete? Jim nejde o pravdu a o informování čtenářů. Jim jde o to, aby měli co psát o lidech, o kterých se čte. Bránit se nedá, zákon je špatný. Justice počítá s tím, že když jste vidět kvůli své práci, tak si musíte od bulváru nechat dělat na hlavu, že to k tomu patří. Dokud mi to komplikuje osobní život, přežiju to, stejně žádný nemám. Ale až mi to začne komplikovat práci, vyrazím do boje.
