Nejprve dnes Camperona, zpočátku mírný, ale na svém konci brutální výšlap z hornického města Sabero k televiznímu vysílači.
Pak v sobotu nováček v itineráři závodu, stoupání Praeres. Sice jen čtyřkilometrové, přesto jej kvůli jeho strmosti nazval bývalý šampion Pedro Delgado „mini Angliru“, podle nejobávanějšího stoupání závodů Grand Tour.
A v neděli přijdou mýtická jezera Lagos de Covadonga, španělská odpověď na Alpe d’Huez, zdaleka ne tak hlučný výšlap, ovšem doslova podmanivý.
Tady všude má Jesus Herrada, kterému byl ve čtvrtek tak trochu „darován“ červený dres, hájit své současné vedení 3:22 minuty.
Camperoně předchází ve 13. etapě prémie 1. kategorie Campo de Tarnas, na 105. ze 174 kilometrů dnešní pouti. Ale s vědomím hrozby, číhající na samém konci dne, by tady ještě k žádným významným útokům dojít nemělo.
Camperona se už každopádně stihla stát na Vueltě pojmem. Až se nechce věřit, že svoji premiéru zažila teprve v roce 2014.
Javiér Guillien, ředitel závodu, tuto horu i cestu na ni objevil a sám na kole vyšlapal nahoru. „Bestiální,“ ulevil si potom.
Přes hnědožlutou zemi chudých vesniček zamíří peloton na pomezí historických zemí Leonu a Asturie. Tady na ně čeká. Vrchol o velikosti Sněžky. Z regionální silnice N-621 doprava a nahoru vstříc závěrečnému tříkilometrovému peklu.
Celé stoupání je dle itineráře dlouhé 8,5 kilometru a začíná už mnohem dříve, jenže než dospějí cyklisté do obce Sotellos de Sabero, bude mít příjemný průměrný sklon 3,5 procenta.
Pak to začne.
Úzkou cestu kdysi postavili k televiznímu vysílači na větrem ošlehaném vrcholku. Kvůli Vueltě dostala při zdejší premiéře závodu v roce 2014 částečně nový asfaltový kabát. Pravda, jen ve svém úvodu, dál zůstala hrbolatá, kamenitá, nevlídná.
A ten kopec je stále prudší. Místy až patnáct, osmnáct, devatenáct, na krátkou chvíli dokonce i pětadvacet procent!
Alberto Contador tu tehdy zvolil převod 39x30. A Chris Froome si v průběhu stoupání uvědomil, jak mu sportovní ředitel Dario Cioni před startem říkal: „Kdo tady zaútočí příliš brzy, uvaří se.“
Zdálo se, že Froome beznadějně odpadá. Ale on si jen jel své tempo.
„Opravdu strmá část přichází až na posledních třech kilometrech,“ popisuje Contador, nyní spolukomentátor Eurosportu. „Ten konec je tak moc tvrdý, že musíte velice pečlivě odměřovat své úsilí a velmi pečlivě volit převody, protože když nemáte ten správný, na tak strmém stoupání jednoduše nemůžete pokračovat dál.“
Potom uvidí jezdci bránu označující, kilometr do cíle.
„Ale máte pocit, že se k ní nikdy nedostanete,“ říká Contador.
Před čtyřmi lety si tu Ryder Hesjedal dojel z úniku pro poslední profesionální vítězství kariéry a říkal: „Dneska to bylo všechno, nebo nic.“ Za ním v souboji favoritů útočil Contador, byl odpárán Alejandro Valverde, zuby nehty se drželi Joaquim Rodríguez a Fabio Aru.
Najednou, jako duch, se u nich zjevil černý trikot týmu Sky. Froome! Opřel se do pedálů a poodjel jim.
Vánek na vrcholu rozviřoval prach z udusané hlíny. Cíl. O kousek dál silnice končila. Všude kolem se rozevíralo panoráma hor. A na zemi se za cílem nacházelo tolik zničených mužů. Dan Martin tehdy visel na kole, neschopný slézt, a plival sliny. Valverde říkal: „To bylo horší než Angliru.“ Contador pronesl: „Bylo to tak strmé, tak těžké, tak neuvěřitelné.“
Načež si Španěl kráčel na improvizované pódium pro červený dres. Froome sice z jeho celkového vedení toho dne ukrojil sedm sekund, přesto jej Contador uhájil až do konce závodu.
O dva roky později se Camperona do itineráře vrátila. Sergej Lazutin z druhodivizního ruského týmu Gazprom na ní rovněž z úniku dosáhl největšího vítězství kariéry a v bitvě favoritů si Nairo Quintana řekl o červený dres, zatímco Leopold König přijel v trikotu Sky hned za Froomem a Valverdem a před Estébanem Chavesem - a Simonem Yatesem.
Dnes nadchází čas Camperony na Vueltě potřetí v historii. „Zase tu budou jezdci cílem projíždět po jednom a vytvoří se rozestupy,“ věští Contador.
Simon Yates tady zahájí svoji misi návrat do červené.
„Nikdy není hezké ztratit červený dres,“ tvrdil po čtvrteční etapě. „Ale já tu mám větší ambice než ho jen oblékat. Chci ho mít na samém konci. Proto jsme Herradu nesjížděli.“
Vedoucí Jesus Herrada je sice mnohými podceňován, ale pozor: rozhodně není špatným cyklistou. Naopak. Osmadvacetiletý jezdec druhodivizního Cofidisu byl v minulosti dvakrát i mistrem Španělska a vyhrál soutěž o nejlepšího mladého cyklistu na závodě Kolem Romandie.
Za ním, od druhého do jedenáctého místa, odděluje favority, od Simona Yatese po George Bennetta, od sebe jen 47 sekund.
Na Herradu čekal ve čtvrtek za cílem bratr Jose a utopil jej v obrovském objetí. Později mu řekli, že se stal teprve druhým jezdcem z regionu Cuenca, který oblékl na Vueltě červený dres. Tím prvním byl před takřka půlstoletím slavný Luis Ocaňa.
„To je pro mě obrovská čest,“ říkal Herrada a vyprávěl: „Poprvé v životě zažívám ten neskutečný mumraj okolo vedoucího jezdce.“
Miguel Ángel Lopéz i Alejandro Valverde varovali, že nebude jednoduché najet na něj tolik času. „Nemyslím si, že Jesus ztratí červený dres už na Camperoně,“ řekl Valverde.
Yates přitakal: „Rozhodně ho nebereme na lehkou váhu.“
Třináctá etapa napoví, jak se s Herradou favorité vypořádají.
„Jel jsem Camperonu už v roce 2016,“ vzpomíná Simon Yates. „A povím vám, ve skutečnosti byla mnohem těžší, než vypadala na papíře.“