Oštěpařka Barbora Špotáková má doma všechny myslitelné trofeje a medaile. Až na jednu! Tu evropskou. „Zlato je můj cíl,“ potvrzuje dvojnásobná olympijská šampionka před úterní evropskou kvalifikací.
Letos má za sebou pět závodů, všechny vyhrála. „Jenže stadion Letzigrund mi nikdy nebyl moc nakloněný. Ale třeba to bylo v minulém životě, ještě před narozením Janečka,“ dodává.
Kolegu světové rekordmanky Vítězslava Veselého, dalšího z českých medailových trumfů, sráží podobně chmurné vzpomínky - když závodil v Curychu naposledy, nebojoval jen s konkurencí.
Krátký rozběh v oštěpařském sektoru, to byl nejtvrdší soupeř českého mistra světa. Ne 36 metrů, na jaké je zvyklý, ale jen 32 mu teď bude muset stačit k medailovým pokusům.
„A to je nekomfortní,“ čílí se Veselý. „Konec oštěpu budu asi strkat lidem mezi hlavy, budou muset být tolerantní.“
Vítězslav Veselý při Diamantové lize v Oslu.
Tyčkař Jan Kudlička na HMS v Sopotech.
Zato tyčkař Jan Kudlička dobře ví, jak na curyšský stadion. Finále Diamantové ligy před dvěma lety propršelo a sedm z dvanácti tyčkařů tehdy ztroskotalo hned na základní výšce. A 26letý skokan pak skončil senzačně třetí.
Proto vzývá na pomoc počasí i teď a po letošním bronzu z halového mistrovství světa v Sopotech sebevědomě vyhlašuje: „Měl jsem medaili v hale, chci ji i venku.“
Nejen on, celá česká výprava míří do Švýcarska s velkými ambicemi. A bohužel také s velkými absencemi. Zuzana Hejnová, světová šampionka nad překážkami, už nesnesla bolest způsobenou zánětem v patě a ukončila sezonu.
Natržený sval zase vyautoval čtvrtkaře Pavla Masláka, obhájce titulu z Helsinek. „Titul mistra Evropy už mám, tak to až tak nebolí,“ uklidňuje 23letý rychlík. „Ale Pavla je mi děsně líto,“ tvrdí šéftrenér atletů Tomáš Dvořák. „Měl být jednou z opor týmu. Nicméně česká atletika má řadu jiných jmen, která mohou na Evropě zazářit.“
Šéftrenér atletů Tomáš Dvořák
Ve 44členné výpravě, která bude od úterý do neděle v Curychu bojovat, je hned tucet závodníků, kteří jsou v evropských redukovaných tabulkách do osmého místa. „A aspoň takový počet finálových umístění, jak pevně věřím, si odvezeme,“ vyhlíží Dvořák.
A medaile? „Neskrývám takové ambice.“ Jen poté, co se před čtyřmi lety při své trenérské premiéře spálil, je už v odhadech tajemnější i střídmější. „Adepti jsou, je jich šest až deset, ale poučil jsem se,“ směje se kouč.
Když atleti putovali do Barcelony 2010, sliboval Dvořák velké věci, Češi se však vraceli s jednou jedinou medailí. „Tehdy jsem viděl, kolik lidí má na to dosáhnout na medaili, ale od doby, kdy jsem sám sportoval, jsem zapomněl, jak složité proměňování šancí bývá,“ vzpomíná.
Zato před dvěma lety v Helsinkách si Dvořák liboval. Nejúspěšnější evropské mistrovství samostatné České republiky přineslo tři tituly (Veselý, Maslák, Ptáčníková) plus stříbro (Rosolová) a bronz (ženská štafeta 4x400 m). „Prostě masakr, naskočila mi husí kůže,“ vzpomínal kouč.
Kolikrát zazní cinkání z Curychu? Šéftrenér slibuje: „My vám ty medaile přivezeme.“
