Přesto se Schumacher neodvážil vystoupit na nejvyšší stupeň vítězů. Pískání a nadávek se zhrozil.
Představme si jinou cílovou rovinku, spurtuje tam při Tour de France jezdec číslo 2 německého Telekomu Ital Gian Fagnini. Co ale vyvádí? Před páskou uvolňuje vlnou výhodnou pozici stájové hvězdě Zabelovi, kterého táhl za zády. Pokud by měl dost sil a sám dospurtoval vítězně do cíle, svět by strnul: čeho se odvážil? Vždyť je číslo 2! Takzvaný týmový pořádek, priorita značky, firmy, nad zájmy jednotlivce, je uznáván nejen ve formuli 1.
Ale ani tam jezdci pokyny týmu neplní vždy. Už ve 30. letech se poprali jezdci týmu Mercedes Caracciola a Fagioli, který dostal příkaz zpomalit.
U Ferrari v roce 1982 porušil dohodu Francouz Pironi a předjel Kanaďana Gillese Villeneuvea, aby vyhrál v Imole. Villeneuve ho moc chtěl porazit v následující kvalifikaci v Belgii - a zabil se tam.
Argentinec Reutemann se zase nenechal předjet Australanem Jonesem, týmovým kolegou od Williamsu, v Brazílii 1981. Tým pak kvůli půtkám jezdců přišel o titul.
„Týmový pořádek“ lze najít u sesterské dvojice amerických tenistek Williamsových. V tenisovém zákulisí se široce spekulovalo o tom, že když se obě utkaly v semifinále Wimbledonu, měla mladší Serena od otce nařízeno nechat vyhrát starší Venus, protože ta usilovala o svůj první grandslamový titul. To samé se údajně stalo při loňském finále US Open.
Týmová hierarchie je u cyklistických stájí zákonem. Čím větší hvězda, tím víc domestiků kolem ní. Americká stáj US Postal platí drtivou většinu cyklistů jako sloužící pro Lance Armstronga. I Pavel Padrnos byl koupen údajně na Armstrongovo přání coby uznávaný domestik.
V kauze Schumacher - Barrichello dojde zřejmě k zásahu federace FIA. Ohlušující křik přešel v běsnění.
Poučení je zřejmé: příště jednejte šikovněji. Ne tak nápadně. Podstata, režie sportovního byznysu, se nemění.
