„Když jsme hřiště v podstatě na zelené louce tehdy stavěli, měli jsme obrovskou radost. Protože ale prostředků nebylo tolik, museli jsme akceptovat umělou trávu se vsypaným pískem. Ta se po letech užívání stala v podstatě jen sešlapaným kobercem, při přímém kontaktu dochází ke spáleninám nebo velkým odřeninám. Zranění navíc mohou způsobit i švy, kterými jsou díly koberce spojeny. Na některých místech už nedrží při sobě,“ říká Michal Hofrichter, předseda oddílu pozemního hokeje TJ Plzeň-Litice.
Své o tom ví i Jakub Koryťák, kapitán stříbrného extraligového týmu mužů z uplynulé sezony a český reprezentant.
„Dnes už v nejvyšší soutěži nebo na mezinárodních turnajích hřiště s vsypaným křemičitým pískem nenajdete. Všechny současné umělé trávy jsou mnohem měkčí, šetrnější pro tělo. Hřiště jsou před zápasy kropená vodou, umělá tráva má vlastnosti ji v sobě zadržovat a to umožňuje i skluzy, které k modernímu hokeji patří. U nás byste po takovém skluzu mohli navštívit plastického chirurga,“ míní s lehkou nadsázkou Koryťák.
Klub se snaží situaci řešit, již třetím rokem připravuje podklady pro dotace ze strany ministerstva školství, spolupracuje s představiteli obvodu, města i Plzeňského kraje, oslovuje sponzory.
Unikátní je pak vlastní sbírka na nové hřiště, kde si hráči, rodiče i všichni příznivci mohou koupit imaginární metr čtvereční a tím přispět na rekonstrukci. Sbírka za tři roky existence narostla do částky 600 tisíc korun. Jenže klíčový je úspěch v dotačním řízení MŠMT, který se zatím litickému klubu vyhýbá. A současné problémy se sportovními dotacemi situaci ještě komplikují.
„S hokejkou tady minimálně dvakrát v týdnu pobíhá na padesát dětí v nejmladších kategoriích, to ještě máme dva kroužky pozemního hokeje na základních školách v Plzni. Už kvůli nim chceme peníze na rekonstrukci sehnat. Bohužel, jen naše sbírka nestačí a stav začíná být kritický,“ popisuje Tereza Levá, hlavní trenérka litické mládeže.
Klub nyní očekává vypsání druhého kola investičních dotací. Ale netuší, zda k němu při dotačních kauzách na ministerstvu vůbec dojde...
„Množství dětí a tradice nás zavazují. Dál chceme jednat s městem, krajem a dalšími institucemi o cestě, jak rekonstrukci zrealizovat. Nechceme dopustit situaci, kdy bude hřiště nezpůsobilé a nebudeme mít kde hrát,“ doufá Hofrichter.
