"Zvolil jsem nabídku z Dukly, protože můžeme být doma, jsem Liberečák, ve Stráži nad Nisou máme domek. Bude nám tady dobře," tvrdí dvaatřicetiletý univerzál Polák.
Zřejmě jste předpokládal, že se do Čech vrátíte jako hráč, co jste říkal nabídce na post hrajícího asistenta?
Mile mě to překvapilo, vážím si té nabídky. Když jsem se rozhodl, že zůstanu v Čechách, tak jsem chtěl podepsat dlouhodobý kontrakt, protože už je mi přece jen 32 let a za rok dva už by pak bylo těžké jít ještě někam ven. A to mi v Liberci splnili.
Tušíte vlastně, jaká role vás čeká?
Zatím se cítím víc jako hráč a Dukle chci nejvíc pomoct na hřišti. Samozřejmě budu pomáhat trenérovi Vladanu Mertovi, se kterým se znám velice dobře už z dřívějších let.
Jaké vlastně budete mít úkoly?
Vize je taková, že při zápasech budu říkat trenérovi své postřehy zevnitř hřiště, on to zase vidí zvenčí a při oddechových časech se poradíme a dáme to dohromady. Hlavně chci také získávat zkušenosti a postupně se zapracovávat do trenérské práce.
Může to být i trochu náročné na psychiku, když se vám třeba nebude na hřišti jako asistentovi trenéra dařit a budete muset střídat...
Trošku se toho bojím, jsme jenom lidi, ale v cizině mám něco odehráno a tam tu zodpovědnost máte pořád, v každém zápase jste pod tlakem. Ale když mi to zkrátka nepůjde, tak půjdu na lavičku. Určitě nepočítám, že odehraju všechny zápasy celé.
Potřebujete na tuto funkci nějakou trenérskou školu?
Jako reprezentant bych měl automaticky dostat trenérskou trojku, o studium dvojky si zažádám, tu si chci udělat co nejdřív a v budoucnu i jedničku, abych mohl třeba někdy vést tým jako hlavní kouč.
Do Liberce se vracíte po šesti letech. Rok jste hrál ve Švýcarsku, pak tři v Řecku, rok v daleké Argentině a naposledy sezonu znovu v Řecku. Jaké jste zažil největší úspěchy?
V Řecku jsem byl s Orestiadou třetí, s Panathinaikosem jsme uhráli mistrovský titul a v Argentině jsme došli s naším klubem do finále.
Co vám ty roky v cizině daly nejvíc?
Například jsem tam získal určité manažerské zkušenosti, protože jednání s kluby v zahraničí byla dost důležitá. To se mi bude hodit. Naučil jsem se jazyky, vlastně ve všech zemích, kde jsem hrál, jsem mluvil tamní řečí. A v neposlední řadě jsem poznal kus světa, toho si strašně vážím, kam jsem se všude s volejbalem podíval. Třeba do Argentiny se nejezdí na dovolenou každý rok...
Poperete se ještě o reprezentaci?
V poslední době jsem spíš pozvánky odříkal, teď, když jsem v Čechách, bych asi neodmítl. Ale v národnímu týmu je teď spousta velice dobrých hráčů, navíc v minulé sezoně jsem byl jediný Čech v Řecku, takže jsem byl tak trochu mimo dění. Když vyjel trenér třeba do Francie, viděl tam v akci dvacet kluků.
