Před začátkem Tour jste hovořil spíše o defenzivní taktice v úvodních etapách. Ale soudě podle čtvrtého místa to tak nevypadá.
Začátek to je rozhodně pěkný. Očekával jsem, že se to dneska rychle sjede do velkého chumlu a že jsem v koncovce schopný dostat se do desítky. Ale mile mě překvapilo, že jsem byl celou dobu vpředu a přišlo mi, že jedu úplně v pohodě.
Nelákalo vás, abyste zkusil sám nastoupit?
O závodě čtěte zde
Uvažoval jsem o tom ve čtvrtém z pěti kol, v tom dlouhém kopci. Ale viděl jsem na Finovi Heikkinenovi, který tou dobou ujížděl před ostatními, že mu samotnému rychle ubývají síly. Nechal jsem to tedy na poslední kolo, ale v něm jsem se bohužel nechal zavřít. Všechno nakonec rozhodl až poslední kilometr. Radši jsem se neotáčel, ale cítil jsem, že jsme velká skupina. Připadalo mi, že všichni musejí za mnou odpočívat a že to teprve začne. Ale když jsme za to zabrali, překvapilo mě, jak rychle se to rozthlo.
Byl jste předtím přesvědčený, že dlouhý únik Heikkinena nemůže vydržet až do cíle?
Jednoznačně. Samozřejmě, dojel pak třetí, kousek přede mnou, ale i to bylo docela nečekané. Bylo poznat, jak ztrácí síly. Kdyby balík chtěl, stačilo by předtím jedno kolo a vymazali jsme ho.
Ve finiši to pak byla opět obrovská show Nora Northuga. Připadá vám jeho koncovka až neskutečná?
Očekával jsem, že se hned po startu v tak hlubokém a špatném sněhu dopředu nepohrne a nechá se ostatními dojet. Říkal jsem si: Schová se do balíku a zaútočí až na konci. Ale nesledoval jsem, kam až se postupně propadl (v jednu chvíli na 18. místo - pozn. red.). Snažil jsem se sám být vepředu, protože jakmile vás ten balík jednou pohltí, tak se může stát cokoli. Potom musíte mít buď obrovskou formu a být rozený útočník jako Northug, nebo můžete mít velké problémy.
Na teploměru bylo minus šest stupňů. Co na to říkají vaše průdušky?
V pátek po prologu se trochu zlobily, ale daly se do pořádku. Klepu to, aby vydržely (a zaklepe na čepici).
Používáte nějaké speciální prostředky, aby vás přestaly zlobit?
Spíš se jen modlím... Kromě občasného inhalování si dávám hned po dojezdu šátek přes pusu. Jinak se toho moc dělat nedá.
Petter Northug (vpravo) z Norska vítězí v závodě Tour de Ski v německém Oberhofu před Rusem Maximem Vylegžaninem
Teď čekají dva sprinty, kdy se budete pořadím podle papírových předpokladů propadat. Jaká pozice v celkové klasifikaci pro vás bude po sprintech přijatelná?
Vůbec nad tím nepřemýšlím. Pořád platí, že podle mě ta pravá Tour začne až tvrdým závodem v Toblachu. Sprinty to teď zamíchají, vepředu budou Northug, Cologna, Angerer. Časová bonifikace pro nejlepší je v nich strašně velká. Uvidíme, jak se to promíchá a kolik budu ztrácet.
Ryze matematicky jste v této sezoně ve Světovém poháru a Tour de Ski lepší závod od závodu: nejprve devátý, pak sedmý, nyní čtvrtý. Kdyby to takhle pokračovalo, nedělní sprint v Oberhofu byste vyhrál...
(směje se a vtipkuje) Tak já to měl vymyšlené jinak: že dneska budu pátý, zítra při sprintu třetí a v Praze pak sprint vyhraju. Ale holt jsem to takhle pokazil.
Takže v neděli cokoliv horšího než třetí místo bude zklamání?
No tak to asi budeme zklamaný... Ale možná budu první v autě.
