Jako by nestačilo, že plzeňský tým v nádherné bitvě na Spartě vysoko prohrál. Na mužstvu leží velký problém. Nebýt toho, že se sparťan Vůjtek v prostřední třetině nestačil včas vrátit z trestné lavice, a Špaňhel tak mohl vychutnávat volnost před brankou, možná by vyšlo už ze třetího zápasu v řadě bez gólu. I takhle je jediná branka bídnou bilancí. Plzeň dlouho vydržela s důrazem, díky němuž se dostávala do Břízovy blízkosti. Ale v koncovce byla bezradná. V první třetině jel na brankáře Michal Straka, nikým neohrožován, ale trefil se do Břízových chráničů. Nic nevzešlo z přesilovek, plzeňští útočníci propadali marnosti. Možná proto dostali v posledních minutách dva góly, po kterých se plzeňská porážka rovná debaklu. "Střelecky se trápíme," říkal po zápase plzeňský trenér Radim Rulík. "Říkali jsme si, že bychom tu mohli uspět, kdybychom nedostávali branky. Ale v první třetině nám Sparta dala tři." Podobná taktika jeho týmu vyšla v posledních dvou kolech. Začátkem února v Litvínově i v pátek doma proti Slavii získal bod za remízu 0:0. Na tiskové konferenci po zápase seděl Rulík hned vedle vítězného kouče Pavla Hynka. Přesto drtivá většina otázek mířila právě na Rulíka. Střelecká krize týmu přišla v nejmíň vhodnou dobu. Za tři týdny začíná play off. "Je to ve formě hráčů, prostě ji nemají," vysvětloval Rulík. "Nechci tady odpovídat, co to způsobilo. To je naše interní věc." Útočná marnost na Plzeň sáhla překvapivě v sezoně, kdy zlomila pověst úporného obranářského týmu. Tým dokázal dvakrát vysoko přehrát vsetínského mistra a několik hráčů se pohybuje mezi elitou v kanadském bodování ligy. Jednoho z nich, Petra Kořínka, však postihlo dlouhodobé zranění. A těžko hledá cestu do bývalé pohody. "Před zraněním měl velké sebevědomí, byl nahoře v bodování a dával góly," řekl Rulík. "Dlouhá pauza ho poznamenala. Snažíme se být trpěliví." Jedinou nadějí mužstva, které nestřílí góly je brankář. Dušan Salfický sice dva zápasy vydržel, aniž by dostal gól, ale včera už to nevyšlo. Sparťanské publikum ho celý zápas popichovalo vyvoláváním jeho křestního jména, ale on za propadák svého týmu mohl nejmíň. "Jednou to muselo přijít. Hůř už hrát nemůžeme," říkal Salfický. "Doufám, že nám tenhle výsledek pomůže z krize."
21. února 2000
